6._Druha_republika_O_handout
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
V Podkarpatské Rusi si prosadily autonomní proudy vládu v čele s Andrejem Bródym. Vznikla 11. října, ale po dvou týdnech byl Bródy odhalen jako maďarský špión, zatčen a zbaven funkce. Na jeho místo byl jmenován Augustin Vološin. Všechny strany byly rozpuštěny a vznikla Národní strana Ukrajinská (totalitní).
Ústavní zákony: o autonomii Slovenské krajiny – č. 299/ 1938 Sb. (1 prezident Tiso – Čechy byl nakonec popraven); o autonomii Podkarpatské Rusi – č. 328/1938 Sb.
Politické změny
V noci z 20. na 21. září kapitulovala Praha6 -> nucené odstoupení stávajícího kabinetu Milana Hodži a vznik úřednické vlády v čele s generálem Janem Syrovým. 6. října abdikoval prezident republiky Edvard Beneš. 30. 11. 1938 je novým prezidentem zvolen JUDr. Emil Hácha -> demise úřednické vlády gen. Syrového a Hácha jmenoval nový vládní kabinet v čele s Rudolfem Beranem.
Zmocňovací zákon
330/1938 Sb. Tento zákon de facto likvidoval zákonodárnou moc parlamentu, když prezident a vláda dostali široké zákonodárné pravomoci. Přijat byl 15. 12. 1938, oficiální znění bylo ve slovenštině. Prezident byl po dobu dvou let zmocněn, aby vydával dekrety ke změně ústavy a ústavních zákonů (vyjma zákonů o autonomii), vláda k nim mohla vydávat prováděcí předpisy.
Změny v právu → fašizační tendence, antisemitismus
V září 1938 byla zavedena předběžná cenzura v tisku (žádná kritika vládní politiky, o zahraničních událostech se referovalo bez komentáře). Bylo omezeno spolčovací právo. Byla zpřísněna evidence obyvatel (např. 27. 1. 1939 vládní usnesení o zjištění státních příslušníků židovského původu ve státních úřadech). Politické strany byly pod kontrolou vlády. Koncem roku 1938 byla rozpuštěna KSČ (část z nich, byť ne oficiálně, vstoupila do národní strany práce).
Antisemitismus byl proto, že židé byli vzdělaní a bohatí. Cca 600 jich bylo v Čechách v advokacii a jiní advokáti se je snažili dostat pryč.
Při sčítání lidu r. 1921 se k německé národnosti přihlásily více než 3 miliony osob, což představovalo zhruba 23% všech obyvatel (údaje z roku 1929 jsem nikde nenašel). Jejich vůdčí politickou silou se stala Sudetendeutsche Partei – SdP, vedená Konrádem Henleinem. Ta vyhrála v roce 1935 volby do PS, když získala 15,18% hlasů a stala se nejsilnější parlamentní stranou. Tehdejší předseda vlády Milan Hodža nakonec přislíbil řešení hospodářských, národnostních i politických problémů sudetských Němců.↩
V tomto plánu ale zatím nechtěl zničit Československo. Pouze určoval, jaké prostředky se mají využít k tomu, aby se zahraniční intervence zdála zbytečná. Své plány poté rozpracoval v dokumentu „Válka na dvou frontách s hlavním zaměřením na jihovýchod (strategické soustředění „Grün“)“, kde se přímo na začátku píše „Je mým nezměnitelným rozhodnutím zničit v blízké budoucnosti Československo vojenskou akcí…“. Branná moc měla zaútočit na Československo a překvapit jej.↩
Sudetoněmecká národní skupina měla být uznána jako právnická osoba k ochraně tohoto rovnoprávného postavení ve státě.↩
K tomu se váže i úplná svoboda přiznání k německému národu a německému světonázoru.↩
Prohlášení o autonomii Slovenska. Podepsaly jej tyto strany: Slovenská národní strana, Agrární strana, Fašistická strana, Národní socialistická strana, Strana živnostníků, Strana národního sjednocení, Lidovci a dodatečně i Sociální demokraté.↩
Na výzvu Anglie a Francie, aby Praha podstoupila Hitlerovy oblasti s více než 50% Němců. Beneš byl postaven před Hotovou věc. Podle ústavy se měl svolat parlament. V Pohraničí byly továrny a zásoby surovin. Kromě politických tohle byl i důvod pragmaticky↩