ČPD_Kabrheloviny

Proto utvořil se zahraniční komitét české emigrace, aby cizinu o pravém stavu věcí informoval 

a státníkům, politikům a publicistice spojenců a neutrálních států tužby českého národa 

přednášel a český program hájil. 

Usilujeme o samostatný československý stát. 

Ti, kdo hájili možnost, ba nutnost Rakousko-Uherska - a byl to jednu dobu sám Palacký -, 

chtěli federativní soustátí rovnoprávných národů a zemí; avšak Rakousko-Uhersko dualistické 

stalo se potlačovatelem neněmeckých a nemaďarských národů, je překážkou míru v Evropě a 

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 57 

zvrhlo se v pouhý nástroj dobyvačnosti Německa na východ, bez vlastního pozitivního cíle, 

neschopno vytvořit organický státní celek rovnoprávných, svobodných a kulturně 

pokračujících národů... 

Rakousko-Uhersko a Německo bojují se svým tureckým a bulharským spojencem pro věc 

špatnou i ztracenou.” 

V únoru 1916 se komitét transformoval na Českou, později (v souvislosti s příchodem M. R. 

Štefánika) na Československou národní radu se sídlem v Paříži. Jejím základním posláním 

byla snaha přesvědčit a získat vedoucí osobnosti dohodových států pro československý 

osvobozovací program. Předsedou byl T. G. Masaryk, místopředsedou Josef Dürich, 

tajemníkem E. Beneš, zástupcem slovenských zájmů M. R. Štefánik. 

Vážnost ČNR dodávaly také legie, bojující na straně dohodových mocností. První takovou 

jednotkou byla rota Nazdar ve Francii, postupně se pak čsl. jednotky tvořily na všech 

frontách – v Rusku (tam se vyznamenaly hlavně v bitvě u Zborova) i v Itálii.  

Národní rada byla v průběhu roku 1918 oficiálně uznána jako budoucí prozatímní 

československá vláda.  

DOMÁCÍ SITUACE 

Hlavním centrem domácího odboje byla organizace s názvem Maffie. Po Benešově emigraci 

se do jejího čela dostal Přemysl Šámal. Kromě něj v ní působili např. Karel Kramář, Alois 

Rašín nebo Josef Scheiner. (Kramář s Rašínem byli za velezradu odsouzeni k trestu smrti,