ČPD_Kabrheloviny

Rok 1874 znamenal rozštěpení doposud jednotné Národní strany na 2 křídla, která vešla do 

dějin známá jako staročeši (nadále Národní strana) a mladočeši (Národní strana 

svobodomyslná). 

Staročeši představovali zastánce konzervativní politiky a opírali se zejména o bohaté vrstvy, 

inteligenci a duchovenstvo. Reprezentanty byli pardálové politické scény – Palacký 

s Riegerem (se jim nedivte, že byli pořád spolu – Rieger byl zeť Palackého). 

Mladočechy reprezentovali bratři Grégrové (Julius a Eduard) a Karel Sladkovský. Její 

program byl, vzato dnešním pohledem, liberální. Jejími voliči byli chudší vrstvy a rodící se 

podnikatelé. Z okruhu mladočechů se do vrcholné politiky prosadil Karel Kramář.  

Mladočeši roku 1874 ukončili politiku pasivní rezistence a začali opět zasedat v říšské radě. 

Roku 1878 tak učinili i staročeši. Částečné prosazení určitých politických cílů přinesla vláda 

Eduarda Taafeho (tzv. „železný kruh pravice“), který za cenu drobných ústupků 

prosazoval, co potřeboval (pro což se vžilo označení „drobečková politika“). Výsledky 

takové politiky byla například Stremayrova jazyková nařízení (podle kterých musela být 

komunikace během řízení vedena v jazyce, ve kterém byla žádost podána – posílení češtiny) 

nebo rozdělení pražské univerzity na českou a německou (1882). 

Rok 1890 je často spojován s tzv. punktacemi, tedy jakýmsi konceptem rozdělení českých 

zemí na německou a českou část dle národnostních kritérií. Sjednány byly mezi německými 

stranami a staročechy. Mladočeši proti nim vystoupili, čímž se zalíbili veřejnosti a roku 

1891získali ve volbách převahu.  

 Devadesátá léta znamenala mj. také vznik nových politických stran – vzniká strana agrární 

(Antonín Švehla), katolická, realistická (spojená s osobou T. G. Masaryka) či národní strany 

sociální (Václav Klofáč). 

ČPD – OTÁZKY KE ZKOUŠCE; pro PrF MUNI 2012 Miloslav Kabrhel 

 56 

OTÁZKA Č

. 32 - VÝVOJ STÁTOPRÁVNÍCH PŘEDSTAV O BUDOUCÍM STÁTNÍM