čpd výcuc

- královská kancelář – panovnický úřad, který vedl kancléř, úkolem obstarání veškeré písemné agendy panovníka, r. 1609 přejmenována na Českou dvorskou kancelář

- královský mincmistr – dodržování horních zákonů, správa mincovního regálu

8. Prameny středověkého českého práva (do začátku 17. stol.)

- základ obyčejový, postupně doplňován legislativními zásahy panovníka -> nejstarší nařízení měla ústní charakter – Výsady Boleslavovy (992), Dekreta Břetislavova (1039)

- kodifikace obyčejového práva:

• Statuta Konráda Oty (1189)

• Horní zákoník Václava II. (1300) – podmínky pro těžbu a zpracování stříbra

• Maiestas Carolina (1355) – zajištění panovníkova majetku

• Vladislavské zřízení zemské (1500) – omezení královské moci

- právní knihy:

• neměly platnost zákona, ale byly hojně využívány

• Kniha rožmberská, Práva zemská česká, O právech, súdiech a dskách země české knihy devatery, Kniha Tovačovská (1490), Kniha Drnovská (1527), Kniha písaře Jana, Práva městská království českého (1579)

- zemský soud – podíl na tvorbě práva, volné nalézání práva – tato obecná rozhodnutí zapisována do zemských desek a měla faktickou povahu precedentu

- landfrýdy – zvláštní pramen práva, zajišťovaly mír, pořádek a bezpečnost na daném území

9. Systém českého středověkého práva (do začátku 17. stol.)

- viz otázka 6 a 10

10. Zemské a městské právo (povaha, nejdůležitější prameny)

Zemské právo:

- upravuje hlavně právní postavení příslušníků šlechty, dále pak svobodníků a veškeré věci týkající se svobodných, tj. zemskodeskových statků + základní ústavní poměry státu (postavení a vzájemné vztahy státních orgánů)

- charakter obyčejového práva (1. kodifikací až Vladislavské zřízení zemské)

- doplňovaly jej nálezy zemského soudu a usnesení zemských sněmů -> zapisovány do zemských desek:

• vznikly kolem r. 1260 společně se zemským soudem

• zapisoval se do nich průběh soudního jednání, převody vlastnictví

• dělení na větší zemské desky a menší zemské desky, ty se pak dále skládaly z kvaternů (4 dvoulistů), které se řadily do desek za sebe

- zemské soudy:

• nejvyšší šlechtické soudy, zejm. rozhodování záležitostí osob šlechtických

• volné nalézání práva, možnost odvolání

• předsedal mu panovník (mohl se nechat zastoupit), jednání řídil zemský sudí, přísedícími byli šlechtici

• samotné líčení se dělilo na 3 stadia – půhon, líčení, exekuce

- kodifikace – Vladislavské zřízení zemské, Kniha rožmberská, Ordo iudicii terrae, Práva zemská česká, Knihy devatery

Městské právo:

- tvořilo se s podílem německých kolonizátorů (Sachsenspiegel a Schwabenspiegel)

- právním předpokladem existence města bylo městské privilegium (ius iudicii, právo trhové, mílové, várečné, hrdelní, horní a hradební), které mu uděloval jeho zakladatel -> obsahem ustavení vnitřní organizace, správy, určení práva, kterým se mělo řídit (obvykle právo již existujícího města – filiace městského práva)