čpd výcuc

- nejvyššími instancemi sama centrální města (Magdeburg x Norimberk)

- členění: oprávnění a svobody, které ho vymezovaly vůči pánovi a okolí, dále rozčlenění kompetencí a také samotné právo hmotné (trestní, rodinné a dědické)

- 2 hlavní linie v závislosti na tom, odkud bylo právo recipováno:

• sasko-magdeburský – odvozoval své právo od Sachsenspiegelu (1220), centry Litoměřice a Olomouc

• švábsko-norimberský – ovlivněný Schwabenspiegel (1275), centry Staré město pražské a Brno

- samotná podoba práva dotvářena usneseními městské správy a rozsudky městského soudu

-> zapisováno do příslušných knih (městských či soudních)

- kodifikace – Kniha písaře Jana, Knihy práv městských (1536), Práva městská království českého (1579), Krátká summa

- městské soudy

• spory mezi měšťany (drobné řešil rychtář, závažnější městští konšelé)

• proces ústně, před zahájením musel žalobce požádat o doručení půhonu (předvolání) žalovanému, při jednání přednášely strany důkazy (svědci, písemné dokumenty, ohledání), rozsudek vynášel purkmistr

• od r. 1458 v Praze fungoval apelační soud

11. Základní rysy soukromého práva do 17. stol.

- obyčejové právo, právní knihy + římské právo

- právní postavení jedince determinováno jeho příslušností k sociální vrstvě (dále zletilostí, ctí a pohlavím)

- manželství pod vlivem kanonického práva -> nerozlučný svazek mezi mužem a ženou

- uzavření sňatku předcházely zásnuby před svědky, vstupem do manželství odcházela žena ze své rodiny do rodiny manžela (tím se dostávala pod jeho ochranu)

- institut jitřního daru – symbolická náhrada, kterou manžel poskytoval své ženě po naplněné svatební noci za ztracené panenství

- majetková práva: vlastnictví (teorie děleného vlastnictví – vrchní a užitkové) a držba

- nedíl – spoluvlastnictví pokrevně příbuzných, z nichž každý měl právo k celému majetku, přičemž s ním však nemohl volně nakládat -> rodinný, otcovský, strýcovský

- závazkové právo: obligace verbální, konsenzuální a reálně

- pracovní smlouvy – čelední, tovaryšské a učednické

12. Základní rysy vývoje trestního práva do 17. stol.

- vymáhání práva svémocí – krevní msta či sjednání kompenzace -> postupné omezování, snaha o řešení sporů smírnou (soudní) cestou, od 14. stol. svémoc postihována

- trestní řízení:

• zahájeno na základě soukromé iniciativy

• stejná pravidla jako u civilních sporů -> akuzační řízení

• možnost vyrovnání stran, tzv. smírčí smlouva (např. v případě usmrcení byla možnost vyplatit se tzv. wergeldem)

- delikty:

• proti státu – urážka panovníka, vzpoura

• proti víře – rouhání, hereze

• pohlavní – smilstvo, bigamie, znásilnění

• proti životu, zdraví a cti – usmrcení, urážka na ctu

• majetkové – krádež, loupež