čpd výcuc

- primárním účelem trestu byla represe

- hrdelní tresty – upálení, stětí, ukamenování, vpletení do kola, zakopání zaživa, oběšení

+ vězení, pokuty, konfiskace majetku

- důkazní prostředky – racionální (přísaha) a iracionální (ordály, právo útrpné=tortura)

13. Stavovské povstání v letech 1618-1620 a jeho důsledky pro Českou korunu, mezinárodní postavení a územní ztráty České koruny v období absolutismu

- spory mezi šlechtou a panovníkem – politické (Habsburkové usilovali o omezení šlechty) i náboženské (rekatolizační politika prosazovaná Matyášem v rozporu s Majestátem z r. 1609)

- třetí pražská defenestrace (23.5.1618) – vyhození místodržících z oken -> stavy daly jasně najevo rozchod s habsburskou politikou

=> ustanovena vláda 30členného direktoria, které převzalo moc v zemi

- 31.7. 1619 – generální sněm přijal Českou konfederaci (volební monarchie = panovník volen generálním sněmem a odpovědný stavům, sbor defensorů, evangelicky zaměřená)

- Fridrich Falcký – stavy si od něj slibovaly zahraniční pomoc, zejm. Anglie

- bitva na Bílé hoře (8.11.1620)

- ztráta Horní a Dolní Lužice (na zákl. dohody císaře a saského kurfiřta přidělena Sasku)

- vítězství nad stavy -> upevnění moci panovníka, oslabení stavovské pravomoci

- rekatolizace – katolické náboženství se znovu stává většinovým

14. Obnovená zřízení zemská

- vítězství habsburské strany ve státoprávní rovině dovršila kodifikace zemských práv

- v Čechách vydána r. 1627, na Moravě o rok později

- motivy pro vydání: Ferdinand II. Štýrský potřeboval upevnit svou vojenskou i politickou moc, utužit katolictví a oslabit stavy

- Habsburkům garantováno dědičné právo na český trůn

- jediným povoleným náboženstvím katolictví

- soudnictví: ústní proces nahrazen písemným, omezení svrchovanosti zemského soudu (možnost odvolat se k panovníkovi), zakotvena povinnost zahajovat proces ex offo

- úředním jazykem němčina

15. Ústřední orgány habsburského soustátí a správa zemská, krajská, městská a poddaných v období feudálního absolutismu

- omezení moci stavů, centralizační tendence

-> rozsáhlý byrokratický aparát – v čele vídeňské úřady, společné orgány zrušeny nebo začleněny do systému rakouských úřadů

panovník:

- z Boží vůle, v podstatě bez jakéhokoli omezení – nedotknutelný, nesesaditelný a nemusel se nikomu zodpovídat

- státní záležitosti (zahraniční a vnitřní politika) řídil pomocí podřízeného aparátu (byrokraté)

- Pragmatická sankce – český královský titul i tituly ostatních zemí se od r. 1713 dědily v habsburském rodě -> po nástupu Marie Terezie byl její dědický nárok zpochybněn

- postupné změny v postavení panovníků

veřejná správa:

- vytvoření 3 ústředních orgánů:

• tajná ráda

- zřízena jako kolegium bez jasně vymezené kompetence -> všeobecný poradní orgán panovníka bez rozhodovací pravomoci