Vypracované otázky

organizace státu a kontrola státní moci, vztah jednotlivce ke státu, zprostředkující činitelé 
(strany, hnutí, spolky, odbory, církve) 

-  kontroluje výkon moci ve státě a společnosti – nástroje kontroly ve společnosti, ať už jde o 

moc politickou (čl. 5 a 6 Ústavy, čl. 17 – 23 Listiny) či hospodářskou (čl. 7, 97, 98 Ústavy, čl. 
11, 26-29 listiny) 

-  zajišťuje stabilizaci, nadřazenost a relativní neměnnost určitého řádu, pravidel, organizace 

a vztahů ve státě a společnosti  

typologie 

b.

-  Společenské vztahy, chování subjektů v nich, týkají se státní moci, její organizace, vztahu k 

okolí a hodnotové orientace. Z tohoto hlediska rozlišujeme: 

-  ústava ve faktickém (cokoli, co určuje povahu, organizaci, fungování státní moci - koalič. 

smlouva, poměr sil v PS podle okolností – konstruktivní poslanci, TV NOVA, Volkswagen, 
Škoda) a právním smyslu (právní normy jako úst. zák., Listina, zákony, smlouvy, nálezy, 
desuetudo) 

-  Ústavy ve formálním (u nás úst. zákony, úst. pořádek; rozlišení UZ od obyčejných), 

materiálním (všechna právní pravidla, které upravují ústavní záležitosti, i tr. řád, st. 
občanství, rozpočtová pravidla, není vždy totéž co zástupné úst. právo) a ideálním smyslu 
(splnění náležitostí dělba, lid. práva, reprez. demokracie; "společnost, ve které není zajištěna 
záruka práv ani vytýčena dělba moci, nemá vůbec ústavu"

1) 

-  ústava rigidní a flexibilní - naše je rigidní, viz spor 39/4, nová interpretace Senátem! 
-  ústava psaná 

• 

monolegální – 1 dokument 

• 

Ústava + ústavní zákony – ČR, Rak, It, Rusko, Dánsko, Šp 

• 

několik ústavních zákonů, ale žádná "Ustava" – Fr v roce 1875, prosincová ústava 
Rakouska (1867)