Vypracované otázky

subjektů 

-  smlouvy, především ty, které splňují podmínky čl. 10 ústavy 
-  soudní rozhodnutí – mají zásadní význam, ale nejsou pramenem (pouze t rozhodnutí, jež ruší 

neústavní právní předpisy) 

-  obyčeje nejsou pramenem ústavního práva 

-  observance – zvyklosti vytvářené v rámci korporací (př. zasedací pořádek v PS – 

pravice a levice), také nejsou pramenem práva 

-  parlamentní zvyklosti – obtížně se vytvářejí, ale také nejsou pramenem 
-  ve Velké Británii jsou i obyčejem pramenem parlamentního práva 

-  mezi prameny se nepočítá ani literatura, historické dokumenty nebo rozum, i když 

komentářová a učebnicová literatura má dost velký vliv na praxi 

ústavní zákony 

b.

• 

měnící a doplňující text ústavy, přičemž jsou považovány za její součást. Takovými by byly 
např. ústavní zákony zaměřené na zrušení Senátu, pokud by je Poslanecká sněmovna 
schválila, 

• 

měnící a doplňující text ústavy a zůstávající samostatnými mimo něj. možno počítat např. se 
samostatnou ústavní úpravou problematiky nouzových stavů, 

• 

dočasného charakteru. Řeší otázky, které nejsou trvalou součástí mechanismu fungování 
státní moci, nýbrž jsou jen dočasné. Jako příklad možno uvést ústavní zákon ČNR č. 29/1993 
Sb., o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, který upravil převedení 
např. soudců vojenských soudů federace do soudů České republiky, 

• 

jednorázového použití, stanovící odchylku od textu ústavy, aniž jej trvale mění. Typickým 
příkladem takových ústavních zákonů jsou ty, jejichž pomocí se zkracuje volební období, 

• 

mající vyjádřit význam nějaké individuálně určené záležitosti, aniž se dotýkají textu ústavy. 
Týká se to zejména změny hranic (čl. 11 odst. 2), vytváření a rušení vyšších samosprávných 
celků (čl. 99 odst. 3), v minulosti výčet federálních ministerstev (zák. č. 2/1969 Sb., jenže se 
silou ústavního zákona)