Vypracované otázky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
ústavní právo
a.
je součástí veřejného práva, představuje však východisko všech právních odvětví systému práva ČR
bez ohledu na jejich povahu
Veřejné a soukromé právo
b.
v současné době se objevují tendence k rozšiřování veřejného práva (stát zasahuje do širších oblastí)
Zásadní pro členění je vymezení hodnot svobody, důstojnosti a rovnosti jedince na jedné staně a
omezení možností veřejné moci jednat jen na základě zmocnění na druhé straně.
soukromé právo
-
každý může vše, co není zákonem zakázáno
veřejné právo
-
zásada dodržení rovnosti podřízených subjektů; stát může jednat jen v případech, mezích a
působnosti stanovených zákonem
-
zpravidla: ústavní (v širším významu), správní, trestní, finanční, OPP, TPP, organizace soudů,
státní církevní právo (úprava vztahu stát x církev, ne vnitřní poměry) a MPV
Základní teorie
zájmová – překonaná, vychází z Ulpiána; jednotlivec – soukromé; celek – veřejné; čl. 18 Listiny, Pl.
24/04 – jezy na Labi
podřazenosti – autoritativní rozhodování, nadřazenost orgánu veřejné moci; nerovnost subjektů
přiřazovací – aplikace, komu pravidlo určeno (každý x kompetentní orgán)
organická (teorie nucených svazků) – nevychází z norem, ale z pozice subjektů: členství ve svazku
(občan, člen politické strany, spolku, voják)
dělení podle povahy norem – soukromé = dispozitivní; veřejné = kogentní
sankční – restituční (náhrada, obnovení) a retribuční (odplata; veřejné)
Důležitost dělení určuje východiska pro:
-
postavení subjektů konkrétního právního vztahu
-
určení nároků, které vyplývají pro subjekt ve veřejnoprávním vztahu
-
určení postupu a výše náhrady