Vypracované otázky

Vztah ústavního práva k jiným právním odvětvím 

- 

je dán jeho předmětem 

- 

nejbližší vztah má s níže uvedenými odvětvími veřejného práva, ale je východiskem i pro 
právo soukromé 

- 

vztah ke správnímu – správí se považuje za konkretizované ústavní, ale jsou rozdíly v 
charakteru: správní – nařizovací, výkonný, podzákonný, dynamický (státní moc v pohybu); 
ústavní – mocenský, určovací, zákonný, statický (organizace a rozdělení státní moci) 

- 

vztah k trestnímu – trestní právo je ústavní právo v negativním smyslu – řada norem UP je 
reakcí na TP a TSŘ popř. naopak 

- 

k mezinárodnímu – často předchází vnitrostátní úpravě 

systém 

c.

Je obdobný struktuře jiných právních odvětví. Zahrnuje: 
a) normy práva hmotného, které zakotvují práva a povinnosti subjektů ústavního práva (pravomoc a 
působnost státních orgánů, základní práva a svobody jedince), říkají, co může subjekt ÚP dělat, nebo 
co musí 
b) normy práva organizačního, které upravují výstavbu jednotlivých státních orgánů a vztahy mezi 
nimi založené na dělbě mocí a vzájemné spolupráci a podpoře při plnění funkcí státu, říkají, kdo to 
může dělat (kompetence orgánu) 
c) normy práva procesního, které upravují postup při uplatňování obsahu práva hmotného. Ústavní 
právo nemá jeden obecný procedurální předpis. Říkají, jak ten, kdo může, při tom postupuje 
d) normy sankční, které jsou spjaty se vznikem zvláštních vztahů v důsledku porušení 
ústavněprávních norem a s uplatněním sankcí ústavněprávního charakteru. Jde o mix ústavních 
norem hmotně, kompetenčně a procesně právních. 

3. Ústavní právo, veřejné právo a soukromé právo.