Semináře kompletní výpisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Typové smlouvy
Inominátní smlouvy (§ 1746 ObčZ)
Zásada „Vigilantibus iura scripta sunt“
Je doplňkem autonomie vůle, vyjadřující požadavek komplexní způsobilosti využít prostoru vytvořeného pro aktivitu osob v rámci SP(OP) pro dosažení své svých individuálních zájmů a společenské emancipace.
Tato zásada se projevuje mimo jiné v presumpci úrovně rozumových a volních schopností (§ 4 odst. 1 ObčZ, jakož i v presumpci osvojení si vědomostí na úrovni osoby standardně případu znalé (§ 4 odst. 2 ObčZ).
Zásada dobrých mravů
Dobré mravy mají svůj původ v římském právu v období jeho přechodu od formálního uplatňování pravidel Zákona XII tabulí k prétorskému nalézání práva. Dobré mravy (bonae mores) jsou spolu s dobrou vírou (bona fides), zákazem zneužití práva (abusus iuris), exceptio doli aj. jedním z nejobecněji pojatých výrazů ekvity (aequitas) jako pojmu vyššího řádu, naplňující v procesu nalézání práva požadavek: „Ius est ars boni et aequi“ (Celsus), resp. maximu Iuris praecepta sunt haec: honeste vivere, neminem leadere a vedoucí k překonání důsledků formálního užití zákona XII. tabulí: “Summum ius, summa iniuria“.
dobré mravy charakterizovány svou nedefinovaností a nedefinovatelností.
Normativní funkce dobrých mravů je v psaných právních řádech kontinentálního typu vymezena jejich posláním, který jim stanoví zákonodárce. Obecně jejich funkce spočívá v možnosti modifikovat nebo dokonce zakázat práva a povinnosti vyplývající z příslušné právní úpravy, resp. výkon těchto práv a povinností, pokud jsou v rozporu s dobrými mravy.
obré mravy (§ 1 odst. 2 ObčZ) jako limity dispozitivnosti
zákaz výkladu a použití předpisu v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 ObčZ)
Dobré mravy jako součást hypotézy normy (př. § 846 ObčZ: Osvojit lze zletilého, není-li to v rozporu s dobrými mravy)
Dobré mravy jako součást hypotézy sankční normy (př. § 2909: náhrada škody úmyslným porušením dobrých mravů)
dobré mravy v českém právu: jedna ze stěžejních zásad soukromého práva, ztělesňující fundamentální společenské hodnoty. Tato zásada má normativní funkci; slouží k nalézání spravedlivého řešení tam, kde by formální aplikace právních norem vedla k neudržitelným výsledkům. Současně se jedná o neurčitý pojem.
Zásada veřejného pořádku
Jde o pojem soukromého práva – užívá např. úprava ochranných známek či občanský zákoník.
Obsah sleduje pořádek v uspořádání veřejných záležitostí a jeho respektování v soukromoprávních vztazích (např. „necudné“ označení výrobku).
Rozdíl od dobrých mravů: dobré mravy vyjadřují mravnost v individuálních vztazích, zatímco veřejný pořádek vyjadřuje obecnou mravnost.
Veřejný pořádek v NOZ:
veřejný pořádek (§ 1 odst. 2 ObčZ) jako limit dispozitivnosti
veřejný pořádek (§ 19 odst. 2 ObčZ) jako limit omezení přirozených lidských práv