Semináře kompletní výpisky

Zásada zákazu zneužití práva

• Původ v období, ve kterém se ukazovalo nutné překonat původní neomezenou absolutní povahu některých práv, zejména práva vlastnického.

• Pojem zákazu zneužití: typ protiprávního chování, které sice formálně vyhovuje obsahovým hranicím subjektivního práva, porušuje však kritéria zákazu zneužití, která v různých právních řádech mohou být formulována odlišně (např. výlučný úmysl škodit jinému bez vlastního užitku z výkonu práva – šikana, převažující úmysl škodit (dolus generalis), rozpor se společenským určením subjektivního práva, porušení rovnováhy zúčastněných zájmů apod.).

• Legislativní úprava: ústavní zákaz zneužití vlastnictví na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy v čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

• V ObčZ v § 8: „Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany“:

  • týká se všech subjektivních práv;

  • předpokladem je „zjevné“ zneužití – dolus generalis;

  • zneužití práva není přímo zakázáno;

  • „nepožívá právní ochrany“ = nelze se dovolat ochrany soudem a zřejmě ani svépomocí

Program semináře

Zásady soukromého práva

- pojem "zásada" v právním smyslu

- role zásad v soukromém právu

- rozbor vybraných základních zásad soukromého práva

- rozbor příkladů týkajících se jednotlivých zásad soukromého práva

Osoby v právním smyslu - fyzické osoby, zastoupení

Historicky nebyl člověk vždy subjektem práva (otroci), jedinec splýval s vyšším celkem (civitas). Až vlivem křesťanství je užíván pojem ve smyslu osobnosti, tj. osoby sebevědomé, rozumné, svobodné, odlišený od společnosti.

Osobami v právním smyslu jsou ty entity, kterým právo přiznává základní způsobilosti.

Důraz je kladen na subjektivní práva osoby (jestliže je někdo/něco nositelem subjektivních práv, dovozujeme jeho právní osobnost (osobu v právním smyslu)

Vyskytují se ve dvou základních formách:

A)Osoby fyzické

B)Osoby právnické

Osoba v právním smyslu je „subjektem práv a povinností“, která má právní způsobilost nést a stanovovat práva a povinnosti.

Osoba v právním smyslu a její právní status

Pasivní:

Právní osobnost – právní subjektivitou – způsobilostí k právům a povinnostem, což je právem přiznaná možnost mít práva a povinnosti.

Aktivní:

A)Svéprávnost – způsobilost k právnímu jednání - je způsobilost aktivně nakládat s právy a povinnostmi, resp. nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a povinnosti

B)Deliktní způsobilost je schopnost nést následky svého jednání, zejména při porušení povinnosti

Občanský zákoník zavedl novou terminologii:

Právní osobnost (§ 15 ObčZ):

„Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.“

Svéprávnost (§ 16 ObčZ):

„Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).“