ÚMEP - výpisky

- akty orgánů Unie (sekundární právo):

• nařízení – závazná na unijní i vnitrostátní úrovni, přičemž mohou přímo zavazovat státy i jednotlivce (tzv. přímý účinek, tj. bezprostřední závaznost práva EU)

  • je potřeba vytvořit přímou unijní právní úpravu určité otázky

• směrnice – adresovány členským státům, k zavázání osob potřeba implementace

  • sbližování obsahu vnitrostátních právních předpisů členských států

• rozhodnutí – individuální akty zavazující subjekty, jimž jsou adresovány (státy i orgány EU)

• doporučení a stanoviska – právně nezávazná → nejsou právními akty (pouze pomocná role)

- vydávání aktů sekundárního práva přísluší Radě, Evropskému parlamentu a Komisi; řádný (návrh Komise a spolurozhodování Rady a Evropským parlamentem, Rada pak rozhoduje kvalifikovanou většinou, viz dále) nebo zvláštní postup (méně častý, na návrh Komise Rada rozhoduje sama, a to jednomyslně, další orgány jsou pouze konzultovány)

Základní formální náležitosti aktů Unie

- odůvodnění – v preambuli, užitečné zejména při výkladu, zahrnuje okolnosti aplikace SFEU apod.
- číslování – u nařízení první číslo (jako u českých právních předpisů), za lomítkem rok – u směrnic a rozhodnutí naopak
- vyhlášení a publikace – v Úředním věstníku EU (u nařízení), směrnice a rozhodnutí notifikací adresátům (jejich publikace ve věstníku nepovinná, v praxi však směrnice všechny)
- platnost dána buďto aktem samotným nebo v okamžiku notifikace adresátům (u rozhodnutí)

- mezery v unijním právu zaplňují soudy svou judikaturou, přičemž vychází z tzv. obecných zásad → jejich zdrojem zřizovací smlouvy a právní řády (zejména Ústavy) členských států

- z hlediska závaznosti aktů aplikace práva (rozhodnutí soudů) jim nelze přisoudit precedenční charakter (pouze individuální, nikoliv normativní závaznost), mají však směrodatnou funkci

- posláním Evropského soudního dvora není jen aplikace práva, ale i dohled nad jeho dodržováním (při výkladu a provádění smluv) → národní soudy jsou tak povinny respektovat rozhodnutí ESD → obecná závaznost nevyplývá z (neexistujícího) precedenčního charakteru, ale z povinnosti správné aplikace unijního práva

- unijní právo je z titulu zřizovacích smluv v členských státech bez dalšího závazné, a to nejen pro členské státy, ale i pro jednotlivce

- přímý účinek – předpisy, které jsou přímo aplikovatelné, jsou pro jednotlivce bezprostředně závazné → jednotlivec se jich může vůči členskému státu dovolávat, státní orgán je povinen takový předpis okamžitě aplikovat

- aplikační přednost unijního práva

Vynucování práva EU
- upravuje čl. 258 – 260 SFEU
- nejčastěji opomenutí notifikace o implementaci nebo její úplné opomenutí
- porušit může členský stát (jeho orgán) či jakákoliv nestátní organizace jím kontrolovaná
- neuznává se argument vyšší moci či že jinému státu porušení prošlo