Úvod - výpisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
EU není pouhým souhrnem členských států, má vlastní autonomní orgány rozhodující i proti vůli členů
pravomoc těchto orgánů tvořit právo (tzv. unijní, samostatný právní systém)
finanční samostatnost (vlastní příjmy, finanční nezávislost na členských státech → od nich pouhá 1/5 příjmů)
- jako nadstátní celek EU (ES) rovněž součástí některých mezinárodních organizací, např. WTO (Světová obchodní organizace)
- v 90. letech rozšiřování základních svobod, pohyb služeb a kapitálu však velmi pozvolna
- měnová unie → snaha o zavedení společné měny (19 států z celkových 28)
- občanství EU → vychází z občanství členského státu; ekonomická činnost, svoboda pohybu a usazování se, volební právo (Evropský parlament, místní samospráva)
- 1997/1999 → Amsterdamská smlouva, na základě nespokojenosti některých států (F, Dán.) → princip flexibility (možnost volby v rámci integrace)
- orientace na východ → institucionální reforma (původně pro malý počet členů), zavedení všeobecného hlasování v Radě (rozhoduje většina, pro menšinu nemožnost práva veta, omezení demokratického prvku) → Smlouva z Nice (2000/2003), přidružení dalších států včetně ČR
- 2001 → Smlouva o ústavě pro Evropu, původně zdola (z vůle lidu) prostřednictvím Evropského parlamentu (konina) → návrh Ústavní smlouvy (Konvent – 300 všemožných členů, 2002 – 2003), podepsán 2004, do hajzlu spláchla referenda ve F a Niz. (2005)
- 2007/2009 → Lisabonská smlouva, revize Ústavní smlouvy, vyloučení ústavního charakteru EU, možnost obejít referendum (krom Ir.), novelizace zřizovacích smluv, pouze EU (vcucla ES), místo komunitárního jen právo EU, modifikace Smlouvy o EU, Smlouva o založení ES pozměněna a přejmenována na Smlouvu o fungování EU, zredukování Komise na 18 členů (od roku 2014, neuskutečněno), Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou (v některých případech nahrazuje jednomyslnost): 55% z počtu států a 65% dle počtu obyvatel → posílení velkých států (4 největší můžou zablokovat rozhodnutí), nové rozhodovací pravomoci Evropskému parlamentu (vnější obchodní politika), předseda Evropské rady na 2 a půl roku, passerelles → možnost Radě EU změnit své jednomyslné hlasování na většinové beze změny smlouvy (bez souhlasu parlamentů členských států), vznik funkce ministra zahraničí EU, demokratický deficit neřešen (předpisy přijímá exekutiva bez účasti parlamentů států)
- EU není federací (nemá státní moc, donucovací složky atd.; jednotná měna není znakem federalismu), proti členským státům může zakročit pouze prostřednictvím vnitřních donucovacích opatření (pozastavení finančních příspěvků či práv)
- mezivládní (EU pouhou mezinárodní organizací), federalistické (větší míra podřízení se EU) a pojetí EU jako integrace za ekonomickými účely (se současným zachováním volnosti pohybu atd.)