Zápočet

Obyčejové právo – právní obyčej

Právní obyčej = pravidlo chování vznikající samostatně, nezávisle na právotvorné činnosti státu.

Přiklad dodnes používaného právního institutu obyčejového charakteru: podpis

Dva základní znaky nutné ke vzniku právního obyčeje:

 usus longaevus, tj. zvyk dlouhodobě zažitý a užívaný  vznik obyčeje;

 opinio iuris, tj. uznání právního obyčeje státem  obyčej se stává součástí platného práva.

o faktické obyčeje – jejich právní závaznost vzniká přímo bez formálního potvrzení – dnes už v podstatě pouze v mezinárodním právu;

o formálně uznané obyčeje – jsou zakotveny v určitém prameni práva.

Je obyčej pramenem práva v kontinentálním systému? Ne (Gerloch, str. 81).

Právní principy

Např. princip práva na spravedlivý proces nebo princip presumpce neviny v trestních věcech.

Na rozdíl od norem nejsou konkrétně vyjádřeny a definovány. O jejich existenci se můžeme dozvědět z doktrinálních publikací, z normativních smluv, ale též např. z právních předpisů nebo k nim můžeme dospět vlastní úvahou. Vyvíje-ly se po staletí.

Mají argumentační závaznost. Dva principy se mohou dostat do kolize (např. princip rovnosti × princip ochrany men-šin), pak jeden z nich je upřednostněn.

Rozum a principy spravedlnosti

Argumentu spravedlnosti chybí opora formální určitosti a objektivity. Např. v rozhodčím řízení se ale strany mohou dohodnout, že rozhodce vyřeší jejich spor nikoliv podle platného práva, ale výlučně za užití principů spravedlnosti. Kombinace právních principů a principů spravedlnosti v řešení mezinárodních sporů = amiable compositeur (rozhod-ce vyřeší spor na základě právních principů, ale výsledek projde testem, zda není nespravedlivý).

Argumentace rozumem (racionalitou) = argumentace smyslem zákona (e ratione legis), případně smyslem práva (e ratione iuris).

Doktrinální publikace – učení významných právníků

Argumentační závaznost. Velký význam v mezinárodním právu veřejném.

Právní apendixy neprávních publikací

Např. v islámské právní kultuře jsou důležitým pramenem práva náboženské texty.

U nás se v právu uplatňuje ekonomie i jiné vědy.

Právní normy

Výpisky – Harvánek (str. 165-175)

Právní norma = obecně závazné pravidlo lidského chování, stanovené nebo uznané státem / mezinárodním spole-čenstvím států, jejichž porušení stát sankcionuje.

1. Právní normy  právní sankce;

2. Sociální normy: Sankce má charakter nějaké akce sociální skupiny, jíž jsme součástí. Např. exkomunikace;

3. Normy náboženské (nezaměňovat s normami církevními): Boží normy promlouvají ke každému individuálně.

Pokud nějaké pravidlo nesplňuje znaky, které očekáváme od normy, pak mluvíme o nenormativních částech právního předpisu, které mohou (ale nemusí) vyvolávat právní následky.