Zápočet

Podle způsobu vymezení (funkce působení) pravidla chování:

1. zavazující

a. přikazující;

b. zakazující;

2. opravňující – permisivní;

3. doporučující (jsou to kvazinormy, protože u nich chybí závaznost jako jeden ze znaků právní normy).

Podle stupně závaznosti:

1. kogentní: Stanoví úplným, přesným způsobem práva a povinnosti, které zavazují všechny adresáty norem bez jakékoliv výjimky; typické pro právo veřejné;

2. dispozitivní: Adresáti norem v rámci konkrétního právního vztahu si svoje práva a povinnosti upravují sami. Jsou typické pro právo soukromé. „Není-li účastníky dohodnuto jinak …“

Podle použité legislativní techniky:

1. blanketové: Odkazují na nespecifikovanou jinou normu, případně opravňují jiný orgán vydat podzákonný právní předpis. „Stanoví prováděcí předpis“, „nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak“;

2. odkazující: Odkazuje ke konkrétnímu právnímu předpisu či jeho části.

Další druhy:

Právní norma kompetenční: Stanovuje rozsah pravomoci a působnosti orgánů veřejné moci;

Právní norma definiční: Určuje, jak vykládat (chápat) jednotlivé definované pojmy.

2. NORMY S NEKLASICKOU STRUKTUROU

1. kolizní: Řeší situaci, kdy se střetávají dvě právní úpravy či dva národní právní řády. Kolizní norma v případě tohoto střetu určí, který právní řád či která právní norma se použije. Normy sestávají z tzv. rozsahu, kde jsou popsány jednotlivé právní situace, a tzv. navázání, kterým se na základě tzv. hraničních ukazatelů odkazuje na použití příslušného právního řádu, rozhodného práva;

2. teleologická (cílové, finální): Neobsahují pravidla chování, ale pouze stanovují cíle, kterých má být dosaženo. Prostředky k naplnění cíle je na adresátu normy;

3. technická.

Působnost norem

a. Výpisky – Harvánek (str. 204-218)

Působnost osobní – označuje ty subjekty, kterým je norma určena.

a) obecná osobní působnost – normy se vztahují na všechny subjekty na území daného státu;

b) osobní působnost zvláštní – adresáti normy vymezeni dle určitých zvláštností;

c) osobní působnost výjimečná – nejužší, týká se především osob disponujících imunitou.

V rámci osobní působnosti se hovoří o imunitě. Můžeme rozlišit imunitu absolutní (indemnita, má ji prezident, di-plomat a poslanec / senátor / soudce ÚS poté, co ho nevydala příslušná komora) a imunitu relativní (např. když po-slanec sice má imunitu, ale může mu být odebrána jeho komorou).

Působnost místní

a) celostátní;

b) lokální – vydávané územními samosprávnými celky.

Působnost věcná – specifikuje skutkové podstaty, pro něž norma platí.

Vzhledem k předmětu, na který norma působí, můžeme rozlišit její působnost obecnou (lex generalis), kdy tato nor-ma reguluje větší (obecněji určený) počet stejných situací, a speciální (lex specialis), která charakterizuje právní nor-mu, která se od obecné odlišuje určitou specifickou, ale v určitých bodech shodnou problematikou.