Zápočet

Formální znaky právní normy – dotýkají se zejména procesu vydávání právní normy a její vnější podoby. Je pomocí nich patrné, že se jedná o pravidlo státní moci, o právní normu.

 Pravomoc a působnost právotvůrce (normotvůrce): Právní normy může vydávat pouze ten, kdo je k tomu oprávněn, a na úseku, pro který byl určen;

 Forma (publikace, vyhlášení): Právní předpis, který je nositelem právní normy, musí být znám svým adresá-tům.

Materiální znaky právní normy:

 Normativnost (regulativnost): Obsahem normy jsou právní pravidla obecného charakteru, tj. obecné příkazy, zákazy nebo dovolení;

 Obecná závaznost (obecnost): Norma nereguluje subjekty konkrétně určené, ale vymezené určitými obec-nými znaky. Adresátem sice může být jen jeden subjekt, ale určený svými obecnými, nikoli konkrétními znaky (prezident republiky, ne Václav Klaus);

 Právní závaznost: Právní normy nedoporučují či pouze nenavrhují určitý způsob jednání, ale tento důrazně nařizují, a to závazným způsobem;

 Státní donucení: Stát vystupuje jako garant, který je schopen vynutit dodržování právních norem a v případě potřeby i zakročit prostřednictvím sankcí.

Normativnost, formu a obecnost musí mít všechny normy. Znakem právních norem je navíc závaznost, státní donu-cení a forma v písemné podobě (publikace např. ve Sbírce).

Prvky právní normy:

 Subjekt – fyzické osoby, právnické osoby, stát; může jít jak o subjekt normotvorný (právotvorný), tak o adre-sáta některé z norem;

 Objekt – ten předmět zájmu normotvůrce, který je normou dotčen a může mít podobu lidského chování, vý-sledku lidského chování, právní skutečnosti, ale i subjektu či normy.

 Obsah – spojnice mezi subjektem a objektem.

Výpisky – Harvánek (str. 176-188)

Klasická struktura právních norem:

Hypotéza: Podmínky, které musí být splněny, resp. musí nastat, aby mohlo dojít k realizaci vlastního pravidla, které je obsaženo v dispozici právní normy. V hypotéze je zejména vymezena působnost právní normy. Obsahuje vymezení jejích adresátů, případně vymezení další působnosti – časové, místní i věcné. V hypotéze jsou také obsaženy právní skutečnosti, se kterými právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu.

Dispozice: Vlastní pravidlo chování. Je nutnou částí právní normy, neboť chybí-li jí pravidlo, podle kterého je subjekt povinen jednat, ztrácí norma svou regulativní (normativní) vlastnost.

Sankce: Uplatní se pouze v případě, kdy při splnění podmínek předvídaných v hypotéze nebude realizováno pravidlo, tedy pokud nedojde k realizaci dispozice. Je představována újmou, kterou musí adresát strpět, pokud v daných pod-mínkách nejednal v souladu s dispozicí právní normy.

H

Jestliže

Existují-li nějaké podmínky,

D