Zápočet

IPA má tyto části:

1. Záhlaví – specifikuje, který orgán a v jaké věci rozhodl,

2. Výrok (enunciát) – vlastní rozhodnutí,

3. Odůvodnění,

4. Poučení – informuje o možnosti odvolání.

Odvolání má účinek suspenzívní (odkladný) a devolutivní (odvalovací, rozhodnutí se přesouvá na odvolací soud nebo správní orgán).

 Meritorní rozhodnutí – státní orgán rozhoduje o věci samé – tj. o uplatněném hmotněprávním nároku. Meritorním rozhodnutím se rozhoduje o právech a povinnostech vyplývajících z hmotněprávních vztahů

 Procesní rozhodnutí – jiné než meritorní rozhodnutí, rozhodnutí o procesních otázkách (např. zastavení řízení, uložení pořádkové pokuty apod.)

Stádia aplikačního procesu:

1. Zjištění skutkového stavu dané věci  dokazování:

a. listinné důkazy,

i. soukromé (např. smlouva) – je-li zpochybněna její pravost, je na účastníkovi, který se obsahu lis-tiny dovolává, aby prokázal její správnost a pravdivost;

ii. veřejné – používá se presumpce správnosti (není-li prokázán opak, osvědčuje listina to, co je na ní uvedeno).

b. svědci,

c. znalecké posudky,

d. výpověď účastníků,

e. ohledání místa či věci, doličné předměty, rekonstrukce trestného činu apod.

Důkaz může být přímý (přímo potvrzuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost, např. pachatel byl chycen při činu) nebo nepřímý (dokazuje jinou skutečnost, která však objasňuje dokazovanou skutečnost, a důkazní vý-znam má jen ve spojení s jinými důkazy).

Inkviziční (vyšetřovací) princip – orgán si informace obstarává sám, př. trestní řízení, soud má povinnost ak-tivně zjistit skutkový stav.

Dispoziční (projednací) princip – orgán má právo čekat na to, jaké důkazy mu strany obstarají, nemá povin-nost si důkazy obstarat sám, př. civilní řízení

Vyhledávání a interpretace právních norem (metody interpretace: gramatická, logická, systematická inter-pretace).

Orgán aplikující právo se často setkává s právními skutečnostmi, které mají povahu domněnky nebo fikce.

a) domněnka – předpokládaná právní skutečnost. Ve stanovených případech se určitá právní skutečnost pokládá za existující, nastala-li jiná právní skutečnost, takže není nutné předpokládanou skutečnost do-kazovat. Postačuje, bude-li zjištěna právní skutečnost, s níž je předpokládaná skutečnost spojena.

a. vyvratitelná domněnka – důkaz opaku je připuštěn;

b. nevyvratitelná domněnka – nelze u ní prokázat opak důkazem opaku. Nevyvratitelné domněnky jsou obvykle uvedeny dikcí „… platí …”, „… považuje se …”.;

b) fikce – ačkoli nějaká událost ve skutečnosti nenastala, má se za to, že účinky jsou stejné, jako kdyby sku-tečně nastala. Např. fikce doručení, která nastupuje, pokud byla zásilka pro adresáta uložena na poště a on si ji po určitou stanovenou dobu nevyzvedl.