Zápočet

Základní argumenty právní logiky:

- argumentum per eliminationem – důkaz vyloučením, např. existuje-li taxativní výčet trestů, nelze použít jiný trest než uvedený;

- argumentum a contrario – důkaz z opaku (logická zásada sporu). Např. jestliže podle § 119 odst. 1 ObčZ jsou věci movité a nemovité a podle odst. 2 se nemovitostmi rozumějí pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem, důkazem vyloučením vyvozujeme, že věc, který není spojena se zemí, je věc movitá;

- argumentum a fortiori – důkaz síly, důkaz významu;

o argumentum a minori ad maius – úsudek od nižšího k vyššímu, resp. od menšího k většímu – např. může-li činit někdo víc, tím spíše může činit méně; je-li někde zákaz zastavení, tím spíše je tam i zá-kaz stání;

o argumentum a maior ad minus – úsudek od vyššího k nižšímu, resp. od většího k menšímu, např. je-li zakázáno méně závažné jednání, je zakázáno i jednání závažnější téhož druhu;

- argumentum per analogiam (a simili) – výklad podle podobnosti, např. § 179 odst. 1 trestního zákona: Předpokladem skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení je způsobení obecného nebezpečí tím, že pachatel „způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání“  tzv. legislativní zkratka, umožňuje použití analogie;

- argumentum ad absurdum – dedukce do absurdních důsledků, resp. reductio ad impossibile – důkaz do-vedením do nemožných důsledků – určitá možnost výkladu právního předpisu se vyloučí tím, že se dove-de k jeho nesmyslným nebo nemožným důsledkům. Např. ve staré ústavě bylo ustanovení, že občané jsou povinni zachovávat Ústavu a ostatní zákony  absurdní závěr, že občané nejsou povinni zachovávat pod-zákonné právní akty, nebo že povinnost zachovávat Ústavu nemají jiné subjekty práva než občané;

c) systematický – zjišťuje se obsah právní normy ve vztahu k celému komplexu právních norem. Srovnávají se normy, které s kauzou souvisejí.

Hlavní zásady:

- lex superior derogat legi inferiorit (povinnost chovat se podle normy vyšší právní síly);

- lex posteriori derogat legi priori (povinnost chovat se v souladu s později stanovenou právní normou);

- lex specialit derogat legi generali (povinnost chovat se podle speciální normy v porovnání s normou obec-nou, před níž má zvláštní norma přednost).

Nadstandardní metody výkladu práva – uplatňují se u vyšších soudů:

a) Historický – smysl právní normy se ujasňuje ve vztahu k okolnostem jejího vzniku, cíli, který byl právní úpra-vou sledován a vůbec ve vztahu k historickým reáliím, pomůckou mohou být důvodové zprávy návrhu zákonů a diskuse z doby přijetí právního předpisu;