Zápočet

Právní domněnky a fikce se často vyjadřují výrazy „má se za to“, „platí“, „považuje se“ apod.

2. Subsumpce = podřazení skutkového stavu pod konkrétní právní normu;

3. Vydání rozhodnutí.

Důkazy jsou buď přímé (přímo potvrzují nebo vyvrací dokazovanou skutečnost, např. zadržení na místě činu), nebo nepřímé (objasňují prostřednictvím jiné skutečnosti, např. otisky prstů).

Při procesu aplikace práva je někdy nutné použít analogii. Jde o postup, kdy je použita jiná norma, podle níž se daný případ posuzuje, ačkoliv dispozice normy na něj přímo nedopadá, upravuje však vztah nejbližší, podobný, analogický.

Analogie lze použít, je-li v posuzovaných případech stejné ratio (cíl, účel) a vykazují-li skutkové podstaty více podob-nosti než různosti. Rozlišuje se:

 analogie zákona (analogia legis) – je použita právní norma, která sice nedopadá na onen případ, který je třeba řešit, ale která upravuje vztahy obdobné, uvnitř daného právního předpisu;

 analogie práva (analogia iuris) – jestliže s analogií legis nevystačíme, je nutné hledat právní normu v jiném zákoně téhož právního odvětví, po marném vyčerpání tohoto přístupu v příbuzných právních odvětvích a na-konec kdekoliv v právním řádu. V některých případech nelze najít v pozitivním právu pravidlo pro řešení da-ného případu, potom se užije pravidel nepsaného práva, rozhoduje se podle obecných principů, právních zá-sad.

V trestním právu je hmotněprávní analogie přípustná jedině ve prospěch obviněného, nelze tedy posoudit jako trest-ný čin skutek, který není přímo popsán v trestním zákoně.

Interpretace práva

a. Výpisky – Harvánek (str. 357-360)

Interpretace práva = výklad práva, tj. právního textu, psaného práva. Interpretací obecně se nazývá věda zvaná her-meneutika. Interpretací práva se zabývá právní hermeneutika.

Subsumpce = podřazení konkrétního případu pod právní normu.

Kontinentální systém: Subsumpce konkrétního případu pod obecnou právní normu.

Angloamerický systém: Analogie – interpretace precedentů, analogicky aplikovaných na nové konkrétní případy.

Soudní nebo správní precedent v angloamerické kultuře je pramenem práva, soudní judikát u nás nikoliv.

Tradičním cílem interpretace práva je postižení významu a smyslu právní normy, která byla zakotvena a vyjádřena ve slovní formulaci toho kterého normativního aktu. Odporuje tedy požadavku takové pojetí interpretace, které upřednostňuje tzv. ratio legis (smysl zákona, úmysl zákonodárce) před obsahem textu normativního právního aktu.

Úmysl zákonodárce je vyjádřen v normativním právním aktu (či jiném právně závazném textu). Při přísném dodržování zákonnosti nemůže úmysl zákonodárce vystupovat jako zvláštní objekt výkladu, oddělený od obsahu textu právního aktu. Jestliže např. omylem vyznívá obsah právní normy jinak, než zákonodárce zamýšlel, nelze požadovat na subjektu interpretace, aby zákonodárcův úmysl zjišťoval jinak, než vyplývá ze zformulovaného textu. K opravě nebo změně platných právních textů je v takovém případě povolána právotvorba, nikoliv inter-pretace. Významnou roli zde má Ústavní soud jako negativní zákonodárce.