8. Gogol - Revizor

Osip, Chlestakovův sluha - rád káže mravy, je důvtipnější než jeho pán, je nohama na zemi, chytřejší, vypočítavý, prohnaný

Anton Antonovič Meluzin - Vichurovskij - městský hejtman(policejní direktor), dokáže působit seriózním dojmem, úskočný, úplatný. Ze strachu jedná bezhlavě. Zaplétá se od lží, protože má strach z kontroly

Anna Andrejevna - hejtmanova žena, venkovská koketa, zvědavá, chlubivá, povrchní, marnivá

Marja(Marie) Antonovna - dcera policejního direktora, hejtmana - Chlestakov ji požáda o ruku

soudce Ljapkin - Tjapkin - vzdělanější než většina ostatních postav; namyšlený, snaží se za každé situace vypadat důležitě; nebere peněžité úplatky, ale je vášnivým lovcem a s s klidem by změnil rozsudek ve prospěch toho, kdo mu daruje štěně loveckého psa
Uchověrtov, Štěnicyn - policejní inspektor, komisař

správce chudobince - i přes svou tloušťku a neohrabanost reaguje velmi pohotově, umí skvěle podlézat a využít každou situaci ve svůj prospěch; ve vlastním zájmu neváhá udat ani své přátele a příbuzné
poštmistr Špekin - naivní, prostoduchý, nesoustředěný, stručně řečeno jednoduchý; v každé scéně vystupuje opilý, jeho jedinou zábavou je tajně rozlepovat a číst cizí dopisy
statkáři Bobčinskij a Dobčinskij - oba jsou podsadití, menšího vzrůstu, mají stejné křestní jméno (Petr Ivanovič) a stejnou zálibu - roznášet klepy; z tohoto důvodu je znají i bohatší vrstvy, které od nich získávají informace o dění ve městě; mluví překotně a kvapně, Bobčinskij dokonce trochu koktá
Zauchov(chlopov) - školní inspektor, PENDREKOV a VEJLOŽKIN strážmistři

Vyprávěcí způsoby (jazyk), Typy promluv

psáno formou dialogů

užita výhradně ruská jména, jména upozorňují na vlastnosti hrdinů - Chlestakov (vysmívá se), Zauchov (školní inspektor)

spisovný i hovorový jazyk, často lidový (k zvýraznění prostředí venkova), sarkasmus a ironie velmi výrazná

hovorové výrazy (kejhák)

III. část

Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku

slovní spojení - čert ví

metafora - v žilách oheň, v žilách krev

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku (motivy výňatku ad.)

V ukázce vidíme, jakou formou je psané celé dílo. Najdeme zde scénickou poznámku („prchlivě“).

Co se jazyka týče, v ukázce, stejně jako v celém textu, najdeme mnoho prvků hovorové češtiny („kapánek“) a slov citově zabarvených, většinou hanlivých („kejhák“).

Tropy a figury v díle

Metafora - místo krve v žilách oheň

Přirovnání - zavřu tě, až budeš černý

Kontrast v díle - Grotesktní komika x Krutá realita ruské společnosti

Literárně-historický kontext

Kontext autorovy tvorby

• 1809 – 1852, ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu

• představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu (považován za zakladatele je v ruské literatuře)

• Gogol navázal na Puškina (tragikou postav podanou groteskou a ironií)

• Charakterizuje humorně obyčejné lidi, vykresluje prostředí venkova

• Gogol je v ruské literatuře považovaný za zakladatele kritického realismu Ve svých prózách zobrazuje ruskou společnost, jež je deformována byrokratismem, pokřivenou peněžní morálkou a kde jsou hodnoty duchovního života a lidské porozumění zatlačeny do pozadí.

• Když se řekne Gogol, musí se vybavit satira. Jeho texty jsou výsměchem úplatným úředníčkům, příživnickým statkářům, nadutým pánům a hlupákům obecně. Je to chorobopis mravního úpadku Ruska své doby.

• V Gogolově díle se prolíná realismus s romantickými prvky. Na jedné straně je kritický realismus Mrtvých duší, na straně druhé fantastické prvky v některých povídkách.