Vznik postmoderny, architektura, umění, jazyk, hudba

Secese je poslední úpadkové stadium slohů v té či oné kulturní společenské epoše. Přesně nebo 
přibližně stejnými etapami vývoje slohů prošly všechny dosavadní kultury lidstva, ať už to byla 
staroegyptská říše, středoamerické civilizace, africké či orientální kultury. 

Nezanikne-li zdegenerovaná společnost a s ní i její kultura nějak násilně, jako tomu bylo kupříkladu u 
středoamerických říší, následuje údobí, ve kterém se nachází i naše současnost, a to nazvěme 
anarchií moderny a později postmoderny. Znamená to, že sice není žádný sloh (nenechejte se mýlit 
několika renesancemi secese nebo tím, čemu se říká umělecký směr), ale každá větší umělecká 
osobnost si musí vytvořit svůj vlastní sloh. Tak existují známé osobnosti z období uměleckých směrů 
jako jsou impresionismus, kubismus, surrealismus a podobně. Ty pak přesahují podle své kvality 
někdy vysoko nad nulovou hodnotu. 

Každá informace má na oné křivce grafu své přesné místečko. Nejprve musíme uvážit, ke kterému ze 
slohů patří, pak je-li na osvětlené části, či ve stínu. Někdy je to problém. Třeba příklad takzvaných 
'krásných gotických madon'. Už sám název nám říká, že by měly být ve stínové části gotiky. Když ale 
uvážíme, že vrcholná gotika je ještě před renesancí a jak je tedy její vrchol závratně vysoko nad 
nulovou hodnotou, i úpadkové tendence té doby mají vysokou kulturní hodnotu. Nebo takoví Habáni. 
Časově sice spadají na osvětlenou část baroku, ale protože jsou to lidoví řemeslníci, bude se nám 
rozsvěcet slabě světýlko na protější straně grafu, někde v místech krétsko-mykénské kultury. Anebo 
Michelangelo Buonarroti. Časově spadá do renesance, ale předznamenal mohutně barok. atd. 

Dost důležité je pro nás vzdělání, praxe a také cit pro odhad. Vzdělání samo je však dost ošidné. 
Nezapomeňme, že je spousta vykladačů umění, kteří sice hodnotí, ale jejich žebříčky hodnot jsou 
mohutně posunuté, deformované. A jsou-li takových vykladačů na sebe navazujících a vzájemně se 
překrývajících celé generace, ustalují se tyto deformace a bez dalšího přehodnocování se už 
podvědomě všeobecně uznávají. Uvedu několik příkladů osazení hodnoty v grafu (viz příslušná čísla): 
1. Věstonická venuše, 2. Delfský vozataj, 3. Vikingové, 4. Skytové, 5. Leonardo, 6. Michelangelo, 7. 
Rafael, 8. Habáni, 9. Watteau, 10. Beethoven, 11. Mánes, 12. Aleš, 13. Dvořák, 14. Cikánská lidová 
muzika, 15. Moravanka, 16, Picasso, 17. Stravinskij, 18. Mucha atd.