Vznik postmoderny, architektura, umění, jazyk, hudba

V období anarchie moderny a postmoderny působí onen zákon neustálého pozvolného poklesu 
hodnot. Převýšení jednotlivých uměleckých osobností, majících svůj vlastní osobní sloh nad nulovou 
hodnotou, je stále menší a menší, až zcela vymizí. Nabízí se tu analogie s Petriho miskou, v níž 
dochází kulturní živina a kde bakterie začínají hynout ve svých vlastních exkrementech a jedovatých 
zplodinách. Nic na tom nezmění obchodníci s uměním, kteří zneužívají sběratelských vášní snobské 
smetánky a vytvářejí uměle osobnosti, jejichž hodnota díla je sice ve skutečnosti nulová, ale prodejní 
ceny sběratelům horentní. Nutně musí převládat abstraktní eklektické umění, nic neříkající, nikoho 
neoslovující, bez poezie, a umění neosobní nebo anonymní. Ale i to je zákonité, a tedy logické. Jedna 

z velkých osobností začínající anarchie modemy jasnozřivě řekla: „Žádná válka nebo revoluce 
neudělala tolik škod v kulturním povědomí lidstva jako abstraktní umění!" Možná tento výrok 
výstižně charakterizuje degeneraci kulturního vývoje naší epochy do budoucna. 

2. Pojem kultury 

Kultura (z lat. colere = pěstovati, vzdělávati) je výtvorem lidského sdružení a potřeb vzniklých jednak z 
tohoto lidského sdružení, jednak z potřeb odpovídajících základní lidské ustrojenosti. Pod tlakem 
těchto potřeb si vytvořil člověk to, co odlišuje jeho říši od ostatních říší živých bytostí, co představuje 
"diferenční faktor" lidského pokolení. Je to např. technika, vlastnictví, zákony, vláda, mravní zákoník - 
charakteristické reakce lidské společnosti na různé potřeby, vzniklé z jejího soužití. Tak vytvořil člověk 
nad dílem přírody, která je tu přirozeně, sama od sebe, svou nadstavbu: dílo umělé, lidskou 
materiální a duchovní kulturu. 

Existuje množství definic kultury. Často bývá citována definice britského antropologa Edwarda 
Burnetta Tylora (1832-1917): "Kultura je složitý celek, zahrnující soubor vědomostí, názorů, umění, 
morálky, práva, obyčejů a jiných zvyků, jež člověk nabyl jako člen společnosti" (srov. dílo Primitive 
Culture, New York 1939). Český literární kritik a teoretik umění Václav Černý (1905-1987) ve své 
charakteristice evropské kultury od jejího řeckého prazákladu až po dnešek (srov. O povaze naší 
kultury, Atlantis, Brno 1991) pojímá kulturu jako kolektivní životní řeholi, pravidlo, řád, který si lidské 
společenství osvojilo zkušeností a přemýšlením, nebo ji definuje jako společný způsob života, tedy 
cítění, myšlení, chtění a konání, jehož důsledkem je společný "životní styl" - a ten by nebyl možný bez 
společného uznávání týchž životních zásad a hodnot, které představují ucelený soubor zakládajících 
principů kultury. Důležité je též uvědomit si poměr jednotlivce a společnosti v kultuře: vývoj, změna a 
pokrok se v kultuře děje vždy jen z popudu jednotlivce a jeho tvůrčím dílem, ale naopak jednotlivec si 
sám sebe jako kulturního tvora uvědomuje vždy jen uvnitř společenského celku.