Vznik postmoderny, architektura, umění, jazyk, hudba

nepochopitelným Osudem. Dokonce vyhradili vedle rozumu jisté místo poznávací metodě 
neracionální. Za příklad může sloužit opět Sokrates, jenž v sobě objevil Daimonion, cosi jako hlas 
svědomí, snad projev intuice. Tak vlastně Řekové definovali povahu lidského poznávání v obou jeho 
směrech - v racionálním i neracionálním.  

Kulturní výklad antického Říma spočívá v myšlence právního občanství. Tak jako Řekové bytostně 
toužili po poznání, Římané chtěli svět spravovat (vládnout). Přínos řecký - rozum - nazírali především 
z pozic mocenských. Hodnotou obecně lidskou se pak stal pojem neporušitelných práv občana vůči 
každému na světě, i vůči vlastní obci, a také pojem státu, jenž občanům zaručoval jeho práva, tj. 
rovnost před zákonem, čili spravedlnost. To vše bylo garantováno veškerou mocí impéria. Pro 
ilustraci lze připomenout typický nápis na římských radnicích: Radnice je hradem práv - nebo výroky 
významného římského řečníka a filozofa Cicerona (106 - 43 př.n.l.): "Všechno na světě je nejisté, když 
se lidé uchýlí od práva." - "Občanské právo nesmí se ohýbat (to jest kroutit) laskavostí, ani lámat 
mocí, ani porušovat penězi." A v Digestech (= sborník výtahů ze spisů římských právníků, obsahující 
50 knih a vydaný r. 533 za Justiniána I.) čteme: "Právo je umění dobra a správnosti." 

Křesťanství pozdní antiky nahradilo antický polyteismus židovským monoteismem. Splnilo potřebu 
náboženské vroucnosti, kterou už neplnil pluralistický náboženský kultismus. Převratným aktem však 
bylo založení nové mravnosti. Tu razil svým etickým učením Kristus. S křesťanstvím vchází do naší 
kultury paradox - antický člověk si kladl za cíl žít v souladu s přírodou a přirozeně, nový křesťanský 
člověk si na svět rovněž přináší svou přirozenost, ale pokládá ji za zkaženou Adamovým dědičným 
hříchem, tj. svou lidskostí, a hledí svou "přírodu" spasit čili zároveň popřít a zachovat v podobě vyšší 
věrnosti. Tento křesťanský člověk zůstává římským občanem, ale kromě toho, že žije civilně (je 
poslušen veřejného zákona), žije teď i univerzální láskou k bližnímu (dokáže milovat i svého 
nepřítele).