Geografie obyvatelstva a demografie - výpisky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Shrnutí kapitoly Úvodem do geografie obyvatelstva a demografie jsme si představili předmět jejich studia a
institucionální zajištění sběru, zpracování a publikace informací o obyvatelstvu. Představili jsme si
proces antropogeneze, početní vývoj světové populace a základní geodemografické makrostruktury:
rasovou, náboženskou a jazykovou.
2. Rozmístění obyvatelstva
Základní pojmy Rozmístění obyvatelstva je charakteristické vysokou mírou nerovnoměrnosti, a to na všech
prostorových hierarchických úrovních. Přibližně polovina veškerého obyvatelstva se koncentruje na
ploše, která reprezentuje pouhých 5 % plochy souše, zatímco rozsáhlá území jsou dosud neosídlena.
S intenzitou rozmístění obyvatelstva je úzce spojena i intenzita socioekonomických aktivit. Letmou
představu o rozmístění světové populace lze získat ze satelitního snímku zobrazujícího zemský povrch
v noci.
Území, která jsou osídlena (obývána) člověkem a která jsou hospodářsky využívána, označujeme
pojmem ekuména. Jako protiklad k nim vymezujeme anekuménu, území, která nejsou osídlena,
ekonomicky využívána ani ovlivňována přítomností člověka. Vzhledem k faktu, že hranice mezi nimi je
obecně i na různých hierarchických úrovních nejednoznačná, můžeme se setkat v různých zdrojích s
různými údaji o jejich rozloze. Přechodná území mezi ekuménou a anekuménou, která jsou osídlena
pouze dočasně a zpravidla ekonomicky využívána méně intenzivními formami, označujeme pojmem
subekuména (též semiekuména). V dosavadní historii lidstva se rozsah ekumény soustavně rozšiřoval
(na úkor anekumény) v procesu kolonizace.
Koncetrace obyvatelstva Vlastní koncentraci obyvatelstva na daném území můžeme znázornit (kromě jiných) prostřednictvím
Lorenzových křivek (graficky) nebo prostřednictvím (Giniho) koeficientu koncentrace (numericky).
Příklad Lorenzovy křivky je uveden v závěru této kapitoly. Interpretujeme ji tak, že z jejího průběhu
odečítáme procentuální část obyvatelstva, která žije nebo žila na určitém procentu území. Čím více se
křivka přimyká k úhlopříčce (přímce rovnováhy), tím je obyvatelstvo rozmístěno v území
rovnoměrněji. Naopak, vzdaluje-li se tato křivka od úhlopříčky, znamená to, že obyvatelstvo je
koncentrováno do určité části území. Lorenzovu křivku konstruujeme následovně:
Pro jednotlivé územní jednotky se spočítají míry lidnatosti.
Územní jednotky jsou seřazeny podle měr lidnatosti sestupně.
Spočítají se relativní hodnoty počtu obyvatel a relativní plochy jednotlivých územních
jednotek
Spočítají se kumulované řady relativních hodnot počtu obyvatel a plochy území.
Kumulované řady relativních hodnot jsou vyneseny do grafu, kde na oxe X jsou kumulované
řady počtu obyvatel a na ose Y jsou kumulované řady plochy území.