Geografie obyvatelstva a demografie - výpisky

 Kdo se přemisťuje?
 Odkud a kam?
 Jak početní jsou pohybující se?
 Co je důvodem pohybu?
 Jaké důsledky jsou s pohybem spojeny pro místo původu a jaké pro místo nového cíle?

Na základě výše uvedených hledisek definujme a klasifikujme prostorové pohyby následovně:

 migrace – pohyb obyvatelstva, který se váže na změnu trvalého bydliště a který působí

dlouhodobé změny v prostorovém rozmístění obyvatelstva,

 dočasné změny pobytu – změny bydliště na omezenou dobu (např. dělníků na vzdálených

stavbách, studentů v místě studia),

 dojížďka – do zaměstnání, do škol apod. a
 nepravidelné dočasné pohyby – za účelem např. rekreace, za službami atp.

Zejména pro poslední uvedený typ jsou charakteristické velká nepravidelnost vážící se na účastníky,
vzdálenost, směr, dopravní prostředky i směry pohybu a prakticky absolutní nedostatek spolehlivých
a systematických informací. Většina statistik je tudíž založena spíše na aproximacích a odhadech než
na přesném zjišťování.

Migrace
V souladu s výše uvedenou definicí rozumíme migrací prostorový pohyb, který je spojený se změnou
trvalého bydliště. Migrace formálně zahrnuje procesy:

 vystěhování (emigraci) a
 přistěhování (imigraci),

ačkoli věcně se jedná o týž pohyb nazíraný z místa původu či nového cíle. V globálním měřítku se
tudíž emigrace rovná imigraci. Na migraci působí řada faktorů populačního klimatu, vůči těmto
vlivům jsou však různí jednotlivci uvnitř populace různě citliví. V této souvislosti hovoříme o
selektivním charakteru migrace (např. migrace za prací se týká výhradně ekonomicky aktivních osob,
případně jejich rodinných příslušníků). Selektivní migrace může výrazně přispívat ke změnám
struktury obyvatelstva v místě původu i v místě nového cíle, což zpětně působí na přirozenou i
prostorovou dynamiku … Takto by bylo možné pokračovat donekonečna.

V nejobecnější rovině rozlišujeme:

 vystěhovalecké (emigrační) důvody, např. přírodní katastrofa, válka, náboženský nebo

politický útlak, ekonomická krize v místě původu a

 přistěhovalecké (imigrační) důvody, např. dostupnost volné půdy, pracovních míst v místě

nového cíle.

Základními ukazateli migrace jsou počty přistěhovalých a vystěhovalých, ze kterých následně
odvozujeme další ukazatele. Pro účely srovnání různě velkých populací počítáme míry imigrace a
emigrace.

V důsledku společenského vývoje, který Českou republiku zasáhl v posledních dvou staletích (v jiných
zemích v téže době, opožděně nebo v předstihu), lze v prostorové dynamice obyvatelstva pozorovat
převažující proudy označované jako urbanizace a suburbanizace (pro kompletnost van den Bergova
modelu dodejme deurbanizaci a reurbanizaci). Pojem urbanizace je spojen s růstem funkčních
městských center a vylidňováním venkovských oblastí, především periferních. Tento trend byl zvláště
typický pro vrcholná stádia průmyslové revoluce a pro období komunistické totality. Po uvolnění
společenských poměrů po roce 1989 dochází v řadě městských regionů České republiky k migračním
ztrátám, zejména tam, kde jsou dlouhodobě neuspokojivé celkové životní podmínky, nebo si to
místní obyvatelé alespoň myslí. Jde například o strukturálně postižené či hospodářsky slabé regiony
nebo o území se zhoršeným stavem životního prostředí. V případě, že se obyvatelstvo z městských
jader stěhuje do jejich bezprostředního zázemí (lidnatost funkčního městského regionu neklesá),
hovoříme o suburbanizaci. V případě, že se obyvatelstvo stěhuje zcela mimo funkční městský region
(a jeho celková lidnatost klesá), hovoříme o deurbanizaci.