MRMUV_studijni_text_final

blízkosti, různorodosti a dostupnosti.  

Pojem integrační a učící místa se poprvé objevil u autorů Rémy a Voyé (1992, 

cit.  v  Klaus,  2006,  s.  24),  kteří  se  zabývali  výzkumem  malých  městských 

klastrů  či  sítí  uvnitř  městských  produkčních  systémů.  Významnými  prvky 

tvořícími funkční uzly mezi městskou organizací a produkčním systémem jsou 

v  jejich  pojetí  právě  integrační  a  učící  místa.  Takovými  místy  jsou  např. 

výzkumná a vzdělávací zařízení, průmyslové a obchodní veletrhy, muzea, kina, 

společenské  kluby  a  specifické  veřejné  prostory,  nebo  dokonce  samostatné 

budovy  (např.  obchodní  centra;  viz  srovnej  Crevoisier,  2001,  s.  253).  Klaus 

(2006, s. 238) se domnívá, že integrační a učící místa jsou klíčovými elementy 

při utváření inovativního milieu u kreativních odvětví.  

Výše  bylo  odkázáno  na  dva  velice  podstatné  faktory  akcelerující  tvorbu 

inovací,  respektive  vyšší  konkurenceschopnost  urbánních  prostor,  což  je 

různorodost a koncentrace (kritická masa). 

Různorodost  je  v  pojetí  Jane  Jacobs  (1969)  multidimenzionálním  pojmem. 

Neznamená  pouze  různorodost  ve  znalostech,  vzdělání  nebo  aktivitách 

obyvatel,  ale  v  tomto  pojetí  se  vztahuje  také  na  různorodost  fyzických  prvků 

města  jako  např.  budov.  V  podání  Jacobs  může  město  s  pestrou  populací 

(rodiny  s  různým  sociálním  statusem,  firmy,  umělci,  migranti,  důchodci,