16.-Realismus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Vytvořil syntetický obraz francouzské společnosti 19.stol., detailní popis
prostředí a psychologickou analýzu postav. Jednotlivé postavy jsou obrazem úpadku citů a mravnosti
způsobeným odlidštěním společnosti, kde vládnou peníze. Dobře vystihuje psychologii lidí posedlých
nějakou vášní nebo majících nějakou slabinu (hrabivost, kariérismus)
V dílech nalezneme realistické popisy prostředí i napětí. Vyznával teorii, že dílo je bezcenné, pokud není
pravdivé.
Aristokraty líčil jako lidi odsouzené k pádu, ačkoliv mezi ně chtěl patřit.Jeho postavy se opakují = objevují v
různých románech v různých rolích.
DÍLO:
Lidská komediechtěl podat ucelený historii soudobých mravů = celistvý obraz společnosti od napoleonských válek do
přechodu feudalismu ke kapitalismu (pol.19.stol.) -> zachycuje složité mezilidské vztahy => dílo lze označit
jako: "encyklopedický román" - blíží se až dílu vědeckému. Obdivuje aristokracii x na měšťanstvo se dívá
kriticky. Jádrem cyklu je volná trilogie, propojená postavou uprchlého galejníka Vautrina (votréna), který
prohlédl přetvářku společnosti, bezohledně vše využívá ke svému prospěchu a mstí se tak společnosti:
Otec Goriot zbohatlík, obchodník s nudlemi, rozdělí dcerám věno, aby se mohly vdát za šlechtice, ony se za něj pak
stydí nechají ho zemřít v bídě, vyhýbají se kontaktu s ním. Druhou linií příběhu jsou osudy studenta práv
Rastignaka, který se o Goriota stará. Přišel do Paříže chudý, chce vyniknout, pobouří ho chování dcer
Goriota, ale brzy zjistí, že schopnosti a charakter nejsou k ničemu, když člověk nemá majetek -> stává se
vypočítavým člověkem bez morálních zásad, podporuje ho Vautrin, bývalý galejník.
Když Rastignak objeví galejníkovu minulost, objeví se u něho lepší stránka povahy, nakonec jde bezohledně
za svojí kariérou, stane se i milencem Goriotovy dcery, v dalších románech je politikem, ministrem.
Ukázka:
V závěru románu Goriot umírá opuštěn svými dcerami a teprve si uvědomuje svůj omyl a chyby, za
něž se platí zklamáním a bolestí.
„Ach, kdybych byl bohat, kdybych si ponechal své jmění, kdybych jim je nebyl dal, pak by tady byly, olizovaly
by mi tváře svými polibky! Bydlel bych v paláci, měl bych krásné pokoje, služebnictvo, teplo. A ony by se
rozplývaly v slzách i se svými manžely a se svými dětmi. To vše bych měl. Ale takhle nic! Za peníze je
všechno, i dcery. Ach mé peníze, kde jsou? Kdybych měl po sobě zanechat poklady, balily by mě do
obkladů, ošetřovaly by mě. Slyšel bych je, viděl bych je. Ach, mé drahé dítě, mé jediné dítě, má samota, má
bída jsou mi milejší. Když je nešťastný člověk milován, je si aspoň jist, že je milován. Ne, chtěl bych být
bohat, viděl bych je. Na mou duši, kdopak ví? Obě mají srdce z kamene. Měl jsem pro ně příliš mnoho lásky,
aby ony jí měly aspoň trochu pro mne. Otec má být stále bohat, má držet své děti na uzdě jako jankovité
koně. A já jsem byl před nimi na kolenou. Bídnice! ... Všechno bylo jen z vypočítavosti, a to mi rozdíralo
srdce“...