16.-Realismus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
DÍLO:
Kronika Picwickova klubuhumoristický román, úsměvná kritika soudobé anglické společnosti. Zachycuje dobrodružné cesty pěti členů
pánského klubu po anglickém venkově, výprava se zvrhne v sérii katastrofických příhod, hrdinové nejsou
schopni obstát v běžných životných situacích (idealista Sam Pickwick = maloměšťák, soukromý badatel,
Sam Weller = jeho bodrý sluha, lidový typ, praktický člověk s přirozeným humorem => hlavní postavy).
Dickens navazuje na tradici pikareskního románu + mírný sentimentalismus, jeho vypravěčské mistrovství je
veliké, zachycuje řadu různých postav. V průběhu děje se pan Pickwick mění z komické figurky v postavu
charakterní, než by zaplatil vyděračské advokátní kanceláři, nechá se uvěznit do vězení pro pro dlužníky, je
tu vidět, jak je bohatství horních vrstev vykoupeno zbídačením druhých, střídají se tu různé vrstvy jazyka.
Ukázka:
„Nu, Same,“ pravil pan Pickwick.
„No, milospane?“ odpověděl pan Weller.
„Je to tady teď útulné jako klícka, co, Same?“
„No, ujde to, milospane,“ odpověděl Sam a rozhlížel se pohrdavě.
„Viděl jsi pana Tupmana a ostatní naše přátele?“
„No, viděl, milospane, a zejtra prej přídou a hrozně moc se divili, dyž sem jim řek, že dneska nemaj chodit,“
odpověděl Sam.
„Přinesl jsi věci, které jsem chtěl?“
Místo odpovědi ukázal pan Weller na různé balíčky, které vyrovnal do jednoho kouta pokoje tak úhledně, jak
dovedl. „Velmi dobře, Same,“ pravil pan Pickwick po chvilkovém váhání, „a teď poslouchej, co ti řeknu,
Same.“
„To se rozumí, milospane,“ odpověděl Sam Weller, „jen spustěj, milospane.“
„Hned od první chvíle jsem cítil, Same,“ pravil pan Pickwick nadmíru vážně, „že tohle není místo vhodné pro
mladého muže.“
„Ani pro starýho, milospane,“ poznamenal Sam.
„Máš docela pravdu, Same,“ pravil pan Pickwick„ale staří lidé se sem dostávají vinou vlastní neopatrnosti a
přílišné důvěřivosti, kdežto mladé sem leckdy přivádí sobectví těch, kterým slouží. Pro ty mladé muže je po
všech stránkách lépe, když tu nezůstávají. Rozumíš mi, Same?“
„To ne, milospane, nerozumím, ne!“ odpověděl Sam zarputile.
„Jen to zkus, Same,“ pravil pan Pickwick.
„Tak teda, milospane,“ řekl Sam po krátkém mlčení, „se mi zdá, že vidím, kam mířej; a esli vidím správně,
kam mířej, tak myslím, že to ženou ňák moc zvostra, jak povídal ten poštovskej pacholek sněhový vichřici,
dyž se do něj cestou navezla.“ „Vidím, Same, že mi rozumíš,“ pravil pan Pickwick. „Kromě toho, že si nepřeji,
aby ses celá léta povaloval v prostředí, jako je toto, ještě se domnívám, že je neslýchaně nesrovnatelné a
protismyslné, aby dlužník ve Fleetském vězení měl osobního sluhu, Same,“ pravil pan Pickwick, „na nějakou
dobu mě musíš opustit.“