16.-Realismus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
DÍLO:
Zápisky z mrtvého domudokumentární próza, zachycující zážitky z vězení a vyhnanství, obsahuje portréty trestanců, spoluvězňů.
Zločin a trestřeší právo člověka na vraždu, dělí lidi na 2 skupiny:
1. nižší je tupý materiál sloužící k reprodukci, jejich povinností je poslouchat.
2. lidé výjimeční, nadřazení, kteří mají právo přestoupit zákony.
Jde o filozoficko psychologický román - studii lidského svědomí - chudý student Raskolnikov zavraždí svoji
lichvářku pro peníze. Během vraždy se v bytě objeví i její sestra, kterou zabíje také. Čin zahladí, ale dostává
se do těžké psychické krize. Seznámí se s dcerou opilce Marmeladova - Soňou, která živí rodinu prostitucí,
zamiluje se do ní a přizná se jí ke svému činu, posléze se jde přiznat na úřady, je poslán na Sibiř a Soňa
jede dobrovolně s ním a ve vyhnanství způsobí její prostá nesobecká láska jeho mravní přerod.
Ukázka:
Část pátá, IV Raskolnikov se seznámil prostřednictvím Marmeladova s jeho dcerou Soňou:
„Zabíjet? Zda máte právo zabíjet?“ zalomila rukama Soňa.
„Ach Soňo!“ vybuchl podrážděně a chtěl se nějak ohradit, ale udělal jen přezíravou odmlku. „Nepřerušuj mě,
Soňo! Chtěl jsem tě jenom přesvědčit, že mě tehdy ponoukl ďábel a teprve pak mi ukázal, že jsem neměl
právo udělat ten krok, protože jsem zrovna taková veš jako všichni! Ztropil si ze mne posměch a já teď přišel
k tobě! Máš hosta! Přišel bych za tebou, nebýt jen veš? Poslyš: když jsem tenkrát k staré šel, šel jsem to,
abys věděla, jen zkusit...“
„A zabil jste! Zabil!“
„Ale jak jsem zabil? Copak takhle se zabíjí? Copak někdo jde zabíjet tak jako tehdy já? Jednou ti povím, jak
to bylo... Copak jsem zabil nějakou babku? Sebe jsem zabil, žádnou babku! Zároveň jsem při tom navždy
utloukl sám sebe!... Ale tu babku zavraždil ďábel, a ne já... Ale dost, dost už, Soňo, dost! Nech mě!“ vykřikl
náhle v hysterickém zoufalství. „Nech mě!“
Opřel si lokty o kolena a sevřel hlavu v dlaních jako v kleštích.
„Ta bolest!“ zaúpěla utýraně Soňa.
„Ale co teď, co mám dělat teď, jen řekni!“ zvedl k ní náhle hlavu a podíval se na ni s tváří sešklebenou
zoufalstvím.
„Co mám dělat!“ vykřikla, prudce se vztyčila a v očích, doposud zalitých slzami, jí náhle blýsklo: „Vstaň!“
Chytila ho za rameno; povstal a užasle na ni hleděl.„Jdi, a hned teď, v tu chvíli se postav na nároží, pokloň
se a nejdříve zlíbej půdu, kterou jsi poskvrnil, a pak se pokloň celému světu, do všech čtyř světových stran, a
nahlas oznam všem: ‚Já jsem vrah!‘ Pak ti bůh znovu vrátí život. Půjdeš? Půjdeš?“ ptala se, a třesouc se
jako osika, chytila ho za obě ruce, pevně mu je tiskla a upírala na něho planoucí pohled.
Běsovéromán, námětem je skutečný příběh revolucionáře Něčajeva, který dal při přípravě povstání
zavraždit studenta pro neuposlechnutí rozkazu.V románu jde spíše o úvahy.