16.-Realismus

Ukázka:
„Poslyš, milý, kolik nám zemřelo sedláků od té doby, co jsme podávali revizní seznam?“

„Jak to, kolik? Mnoho jich zemřelo od té doby,“ řekl správce a přitom škytl, lehce si zakryv ústa rukou jako
štítkem.

„Ano, přiznávám se, sám jsem tak myslil,“ dodal Manilov, „opravdu, velmi mnoho jich umíralo!“ Tu se obrátil k
Čičikovu a dodal ještě:„Skutečně, velmi mnoho.“

„A kolik, na příklad, na počet?“ zeptal se Čičikov.

„Ano, jak asi mnoho?“ přidal se Manilov.

„Jak bych řekl - kolik? My přece nevíme, kolik jich umřelo: nikdo je nepočítal.“

„Prosím tě, sečti je,“ řekl Čičikov, „a udělej podrobný seznam všech podle jmen.“

„Ano, všechny podle jmen,“ řekl Manilov.

Správce pravil: „Prosím!“ a odešel.

„A k čemu to potřebujete?“ zeptal se Manilov po správcově odchodu.

Tato otázka, zdálo se, přivedla hosta do rozpaků; na jeho obličeji se objevil jakýsi napjatý výraz, že se
dokonce začervenal - úsilí vyjádřit něco, čemu se dobře nechtělo na jazyk. A opravdu, Manilov konečně
uslyšel takové podivné a neobyčejné věci, jaké ještě nikdy lidské uši neslyšely.
„Ptáte se k čemu? Je to tak: rád bych koupil sedláky...“ řekl Čičikov, zajíkl se a nedomluvil.
„Ale dovolte mi otázku,“ pravil Manilov, „jak si přejete sedláky koupit: s půdou nebo prostě k osídlení v jiném
kraji, to je bez půdy?“
„Nikoliv, nechci přímo sedláky,“ řekl Čičikov,„rád bych mrtvé...“

„Jak prosím? Promiňte... trochu nedoslýchám, zaslechl jsem prapodivné slovo...“
„Hodlám získat mrtvé, kteří by však podle revize byli zapsáni jako živí,“ pravil Čičikov.

FJODOR MICHAJLOVIČ DOSTOJEVSKIJ

tvůrce moderního románu, ovlivnil vývoj psychologického románu a světovou prózu
tzv. proudu vědomí (V. Woolfová). Mnoho rysů jeho díla je realistických.
Narodil se v rodině vojenského lékaře, studoval gymnázium a inženýrskou školu,
zabývá se myšlenkou utopického socialismu, ale tragické životní osudy ho vedly ke
změně životných postojů. Stal se členem kroužku M. V. Petraševského, za veřejné
čtení kritiky Bělinského = dopis Gogolovi byl odsouzen na smrt, tento trest byl
změněn na čtyři roky vyhnanství na Sibiři, poté tam sloužil jako voják a až po pěti
letech mu byl vrácen šlechtický titul a měl povoleno věnovat se literatuře. Ve
vyhnanství špatně snášel kruté podmínky a často byl stíhán epileptickými záchvaty.
Dostojevský měl velké pochopení pro ty nejubožejší trpící, soucítil s nimi, prosazoval
filosofii pokory a odpuštění, vyzýval k obrodě člověka v duchu křesťanství, také se

zabýval duševními pochody člověka. Jeho dílo sleduje zejména vnitřní život postav,

užívá hodně monologů, hrdinové musí řešit rozhodující životní situace, ale sami jsou obvykle nenormální
povahy, mají duševní poruchy, blázni, prostitutky, revolucionáři.
Je kritikem individualismu, který je velmi vypjatý a vede k duševnímu rozvratu, sebevraždám, despoci -
absolutní svoboda vede člověka ke zločinu.