16.-Realismus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Vzkříšenísociálně kritický román o špatné morálce společnosti.
Kníže Nechljudov se u soudu potká s Káťou Máslovou, obviněnou z krádeže a travičství.
Pozná v ní dívku, kterou v mládí svedl, stal se tedy příčinou jejího morálního pádu, rozhodne se minulost
napravit a dobrovolně s ní projde soudy, vězením a odjede s ní dokonce na Sibiř. Tato obět se ukáže jako
marná, protože po návratu ze Sibiře si ho Káťa nevezme, vdá se za spoluvězně, který ji má opravdu rád, ví,
že Nechljudov by si ji vzal pouze s útrpnosti.
ANTON PAVLOVIČ ČECHOV
dramatik, prozaik, a mistr krátké povídky, zakladatel lyricko -
psychologického dramatu, řešil existenciální otázky života.
Spolupracoval s moskevským uměleckým divadlem (MCHAT), vystudoval
medicínu, doktorem byl ale pouze krátce, nicméně se v jeho hrách objevují
často postavy doktorů. Vlastnil usedlost u Moskvy, ale díky TBC často
pobýval na jihu: Krym, Německo, kde zemřel.
Rysy jeho děl: jeho tvorba je novou etapou ruského realismu, napsal přes
600 povídek: stylová střídmost, děj má spád, na malém prostoru se
odehrává velké drama, které se týká psychologické roviny textu. Používá
hodně aforismy, má smysl pro humor, dila mívají i satirický podtext
(provokoval cenzuru), jeho povídky zesměšňují zejména nešvary v ruské
společnosti, pomocí detailu umí charakterizovat celou postavu, klade důraz na atmosféru, vnějši dramatický
konflikt nahradil zachycením lidské psychiky, jeho hry jsou na první dojem zdlouhavé a statické, potlačuje
děj, do popředí staví lyrické prvky.
DÍLO
Tři sestryOlga, Irina a Máša chtějí změnit život, ale dojdou k poznání, že osudu neutečou, protože citlivý člověk ve
střetu s egoismem vždycky prohraje -> upnou se k nesplněným snům o životě.
Višňový sadtragická komedie, sad, který má být vykácen, je symbolem zániku šlechtických hnízd a tedy i ruského
patriarchálního světa s ušlechtilými ideály, nastupuje dravá vrstva podnikatelů.
Ukázka:
TROFIMOV
Lidstvo jde stále vpřed, zdokonaluje se. A všecko, co je mu dneska nedosažitelné, jednou mu bude blízké
srozumitelné. Ale je třeba pracovat, všemi silami pomáhat těm, kdo hledají pravdu. U nás v Rusku dosud
stále pracuje jen někdo, jen pár lidí. Velká většina té inteligence, kterou já znám, nic nehledá, nic nedělá a k
práci je zatím neschopna. Říkají si inteligenti a služebnictvu tykají. S mužiky jednají jako s dobytkem, učí se
špatně a nic kloudného si nepřečtou, nedělají nic nebo skoro nic, o vědě jenom žvaní a umění je jim
španělskou vesnicí. Všichni jsou vážní, každý se dělá důležitý, debatují, diskutují, lozofují, zatímco před
jejich očima dělníci nemají co jíst, spí na holé zemi, po třiceti, po čtyřiceti v jedné místnosti, všude je plno
štěnic, smrad, vlhko, mravní nečistota ... Ano, všecky naše krásné řeči jsou pro kočku! Mají zaplácnout oči
nám i druhým ... Ukažte mi, kde jsou u nás ty pověstné jesle a školky, o kterých se tolik a tak často mluví!
Kde jsou ty naše čítárny? O těch se jenom píše v románech, ale skutek – utek! Všude je jen špína, tupost,
asiatství ... Bojím se jich, nemám rád ty přehnaně vážné tváře. Vždycky mám hrůzu z těch seriózních
rozmluv. Obraťme raději list!
LOPACHIN
Víte, já vstávám v pět ráno, dřu od tmy do tmy, mám u sebe stále svoje i cizí peníze a vím, co jsou lidi.
Člověk musí začít něco dělat, aby poznal, jak málo je u nás čestných a pořádných lidí. Někdy v noci, když
nemohu spát, myslím si: Panebože, dal jsi nám ohromné lesy, nedohledné lány země a široko daleko
obzory, měli bychom být tedy ve světě vlastně obry ...
LJUBOV ANDREJEVNA
Vy byste chtěl mít z lidí obry ... Obři se vyskytují, příteli, jenom v pohádkách, jinak nahánějí hrůzu. (Všichni
odejdou kromě Trofimova a Ani.)
AŇA (směje se)
Dobře, že ten tulák Varju vystrašil. Jsme teď aspoň sami.
TROFIMOV
Varja má strach, že se my dva zamilujeme. Nehne se od nás, jak je den dlouhý. Svým ptačím mozečkem