16.-Realismus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Salambohistorický román z dob antického Kartága po první punské válce, sledujeme příběh lásky dcery vojevůdce
Hamilkara Salambo.
Citová výchovapříběh rozčarování z prázdnoty života v měšťanské společnosti a ztráty ideálů studenta Frederika Moreaua,
který patří k slabochům, umí jen snít, ukazuje lhostejnost, cynismus a deziluzi mladé generace,
autobiografické prvky. Zachycuje beznadějný a platonický vztah Moreaua k paní Arnouxové.
Bouvard a Pècuchet nedokončený román, u nás zfilmováno jako Byli jednou dva písaři
EMILE ZOLA
jeden z nejvýznamnějších představitelů naturalismu.
Dětství prožil dětství s matkou v Aix-en-Provence. Do Paříže se vrátil v
roce 1858. Émile Zola dvakrát propadl u maturity z literatury. Pracoval na
celnici i v docích a od roku 1862 v nakladatelství Hachette. Zde soustředil
okolo sebe skupinu mladých romanopisců – tzv. medanská skupina. Svými
pokrokovými názory měl velký vliv na politický život ve Francii.
Otevřeným dopisem prezidentu republiky pod názvem „Žaluji“ hájil nevinu
kapitána Alfreda Dreyfuse, neprávem odsouzeného za špionáž. Za tento
dopis byl odsouzen do vězení a musel strávit jeden rok v anglickém exilu.
Zemřel náhle na otravu kouřem z kamen v bytě za ne zcela vyjasněných
okolností v Paříži.
Naturalista Zola, který neuznával psychiku a člověka chápal jako biologický objekt, se v tomto románu snažil
odhalit změny vzniklé v lidském organismu pod tlakem fyziologických pochodů.
DÍLO:
Tereza Raquinová první naturalistický román, předmluva je vlastně manifestem naturalismu. Hlavní postava je hříčkou vlastních
vrozených chyb a výsledkem vlivu prostředí zbavena vlastní vůle. Tragický příběh nevěry ukončené
sebevraždou.
Zabijákukazuje ničení lidských životů v prostředí bídy, alkoholu a duševní prázdnoty. Do Paříže přijede z venkova
Gervaise s přítelem, který ji ale brzy opustí a ona si vezme klempíře Coupeaua, sama si zařídí prádelnu, má
několik dělnic. Narodí se jí dcera Nana. Manžel po pádu ze střechy si při dlouhé léčbě zvykne zahálet, bavit
se s kamarády a propadne alkoholu - zahání jím pocit prázdnoty a špatného svědomí, nakonec umírá jako
lidská troska na delirium tremens.
Bohužel i Gervaise se nechá strhnout k podobnému morálnímu úpadku, také pije, přijde o prádelnu, ztratí
práci, skonči jako žebračka, dcera Nana se stane prostitutkou, její beznadějná situace je ukončena smrtí.
Ukázka:
Z dvanácté kapitoly:
Bušil pěstmi do prázdna. Zmocnila se ho zuřivost. Jak couval, narazil na zeď a myslil, že ho někdo napadl
zezadu. Obrátil se a začal bušit do stěny. Poskakoval, skákal z kouta do kouta, narážel břichem, stehny,
ramenem, válel se po zemi a zase vstával. Kosti měl jako změklé, maso pleskalo jako mokrá koudel. A tuhle
pěknou hru doprovázel strašlivými výhrůžkami, hrdelními divokými skřeky. Zdálo se, že bitka dopadá pro
něho špatně: krátil se mu dech a oči mu vylézaly z důlků, pomalu se stával bázlivým jako dítě.
„Chyťte vraha! Chyťte vraha! ... A teď táhněte odtud! Darebáci, ještě se smějí! A teď ta děvka leží, všechny
čtyři ve vzduchu! ... Musí do toho, nedá se nic dělat! ... A ten ničema ji týrá! Uřezává jí nožem nohu! Druhá
noha už leží na zemi, břicho je otevřené a všude plno krve ... Ach Bože! Ach Bože! Ach Bože ...“
A celý zpocený, vlasy nad čelem zježené, přímo hrozný, couval pozpátku, házeje divoce rukama, jako by
chtěl zaplašit tu hnusnou vidinu. Vyrazil dvakrát srdcervoucí výkřik a padl naznak na slamník, do kterého se
podpatkem zapletl.
„Pane doktore, pane doktore, je mrtev!“ řekla Gervaisa spínajíc ruce.
Asistent popošel blíž a odtáhl Coupeaua doprostřed slamníku. Ne, není ještě mrtev. Zuli ho a jeho nahé nohy
čouhaly ven a tančily samy, noha vedle nohy, v taktu, rychlý, pravidelný tanec... Teď to bylo dovršeno: třas
sestoupil z paží, vystoupil z nohou a zachvátil trup, třásl se teď až hrůza! Na mou duši, ten kašpárek se teď
smál i břichem! Záchvěvy smíchu stoupaly podél boků a nemocný se dusil a dusil, jako by měl smíchy
prasknout. A všechno se třáslo, to jste měli vidět. Svaly se zdvíhaly proti sobě, kůže se třásla jako buben,
chlupy tančily valčík a dělaly si poklony. Byl to šílený tanec, řekl bys poslední kvapík, když už svítá a všichni
tanečníci se drží za ruce a dupají podpatky. „Spí,“ zašeptal primář.