16.-Realismus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Ztracené iluze
hlavní hrdina venkovský básník Lucien Rubempré (ribempri) se snaží pomocí bohaté milenky proniknout
mezi pařížské umělce, tento zprvu čestný člověk podléhá morálnímu rozkladu, dostává se do
zkorumpovaného světa novinářů, chce se stát šlechticem, jeho švagr Séchard, poctivý podnikatel, je
okraden o vynález a upadne do léčky svých nepřátel. Lucien podepíše jeho jménem směnky, a když švagr
zbankrotuje, je Lucien zatčen s ním, zachrání ho záhadný kněz Herrera
(Vautrin), který ho vyplatí, ale Lucien mu musí dát slib poslušnosti. (Vautrin má v díle romantické prvky)
Lesk a bída kurtizán opět se setkáváme s Lucienem - slabošským poživačníkem, na něhož doplácí svým životem jeho prodejná
milenka Ester, Lucien končí ve vězení sebevraždou, Balzac ukazuje v tomto díle jak nejvyšší společenské
vrstvy, tak i spodinu společnosti a svět zločinu.
Evženie Grandetová Felix Grandet je bohatý a lakomý vinař, jeho rodina žije v domnění, že jsou chudí. Na návštěvu k nim přijede
bratranec Karel a je otřesen poměry v domě. Evženie se do něj zamiluje, on dostane zprávu, že jeho otec
zbankrotoval a zastřelil se a žádá Grandeta o půjčku na cestu do Indie, ten ale odmítá. Evženie mu dá
všechny své úspory a oba si slíbí věrnost. Když vše Grandet zjistí, zavře Evženii o chlebu a vodě, na
svobodu ji pustí až po smrti matky, kdy získá i její podíl po matce. Karel jí napíše, že je velmi bohatý, ale
dvoří se jiné dívce. Evženie pak pomáhá otci se správou majetku a po jeho smrti je bohatou dědičkou, má
mnoho nápadníků, které odmítá, je jimi zklamaná a zdeptaná. Nakonec uzavře formální sňatek se starým
soudcem a po jeho smrti se věnuje dobročinnosti.
Ukázka:
Když mohl otevřít oči, do nichž se soustředily všechny zbytky jeho života, obracel je hned k pracovně, kde
ležely jeho poklady, a říkal dceři hlasem, který prozrazoval jakýsi šílený strach: Jsou tam? Jsou tam?
Jsou tatínku.
Dej pozor na zlato... polož to zlato přede mne!
Evženie mu rozložila louisdory na stůl a on celé hodiny setrvával s očima upřenýma na louisdory jako dítě,
které začíná pozorovat a dívá se hloupě stále na týž předmět. A jako dítěti i jemu uklouzl namáhavý úsměv.
To mě hřeje! říkal leckdy a na jeho tváři se objevil výraz blaženosti.
Když ho přišel farář zaopatřit, jeho oči, zdánlivě už několik hodin mrtvé, oživly při pohledu na kříž, na svícny
a stříbrnou kropenku, na kterou se upřeně díval; a jeho hrbol na nose se tentokrát naposled pohnul. Když
kněz přiblížil k jeho rtům zlatý kříž, aby umírající políbil obraz Kristův, mávl strašně rukou, jako by jej chtěl
chytit, a toto poslední vzepětí sil ho stálo život. Volal Evženii. Neviděl ji, ačkoliv klečela před ním a zkrápěla
svými slzami ruku již chladnoucí. Tatínku, požehnej mi! prosila ho. Dobře o všechno pečuj. Vydáš mi z toho
počet tam nahoře! řekl jí – a tím posledním slovem dokázal, že křesťanství je asi náboženstvím lakomců.