23AB

Senátorský palác na Kapitolu (Michelangelo)

Palác Farnese, Řím (Michelangelo, 1534–1545)

Zámek Chambord (1519–1539)

Radnice v Antverpách (1564)

Queen’s House u Greenwiche (1615–1635)

Významné stavby v ČR

letohrádek královny Anny (Praha)

zámek Nelahozeves

měšťanské domy v Telči a Slavonicích

zámek v Jindřichově Hradci

zámek v Českém Krumlově

Malířství

i když se renesanční malířství nemohlo inspirovat antickými (malířskými) vzory, užívalo tytéž principy harmonické vyváženosti forem jako architektura a sochařství; tj. především symetrii, různé proporční kánony (k nejznámějším patří Leonardův, Dürerův nebo Michelangelův proporční kánon lidské postavy) a kompoziční konstrukce pomocí zlatého řezu, horizontál, vertikál a diagonál, rovnoramenného trojúhelníku a dalších pravidelných geometrických útvarů – čtverce, kruhu a mnohoúhelníků.

Významní Malíři

Raná renesance - Masaccio, Fra Angelico, Piero della Francesca

Vrcholná renesance - Leonardo da Vinci, Raffael Santi, Michelangelo Buonarotti

Pozdní renesance - Michalangelo, Tizian

Jan Van Eyck

Sochařství

uvolnění sochy z vazby na architektonický rámec stavby a její prostorové rozvinutí podle přirozeného pohybu těla;

(poprvé od antiky) návrat k realistickému zobrazení nahé lidské postavy, jejíž proporce, pohyby a anatomie vycházejí nejenom ze studia antických vzorů, ale i ze studia skutečnosti;

převzetí antického kánonu kompozice stojící lidské postavy, jenž byl prvně definován v Poly-kleitově soše Doryfora a jenž se zde projevuje třemi kompozičními principy:

1. eurytmií (tj. objektivním zobrazením lidského těla v harmonicky rytmizovaném pohybu),

2. chíasmem (tj. kontrapozicí linie ramen a linie boků) a

3. kontrapostem (tj. postavením nohou, které spočívá na protikladu napjaté zatížené nohy a uvolněné nezatížené nohy);

snaha o zachycení nejenom tělesné, ale i duševní krásy, psychiky či emocí zobrazované postavy.

Významní sochaři

Donatello - Jezdecká socha kapitána žoldnéřských vojsk Gattamelata

Michelangelo – Pieta, David

Andrea Verrocchio - Jezdecká socha Bartolomeo Colleoni

Lorenzo Ghiberti - Rajské dveře od Lorenza Ghibertiho

Baroko

umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě v 17. a 18. století. Vznikl v Itálii a rozšířil se po celé Evropě a v jejích koloniích. Charakteristickými znaky baroka jsou dynamika – snaha o vyjádření pohybu, emotivnost až citová vypjatost, bohatost tvarů i zdobnosti a velkolepost.

Periodizace

vývoj barokního umění se dělí na tři období. Zatímco v Itálii a ve střední Evropě serokoko vyvíjí v rámci pozdně barokního období, ve Francii představuje samostatný sloh. V Evropě mimo Itálii se rané baroko díky třicetileté válce opozdilo a jeho počátky v 17. století se různí podle jednot­livých zemí:

1. rané baroko (Itálie: 1590 - 1625; Čechy a Morava: 1650 - 1690);