3. Středověká literatura
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
24.a polituj mě, Bože, že mi byl dán kdy syn,
neboť i na něm ulpí pohana pro zločin,
spáchaný rodem blízkým jak původem, tak stavem.
Kdybych byl toho mocen, žaloval bych jej za to
právem."
25.A ještě hořce dodal, než pozbyl života:
"Pokud vás, mocný králi, láska a dobrota
neopustily zcela, v časech, jež nastanou,
chovejte moji paní pod milostivou ochranou.
26.Dejte jí poznat v dobrém svůj pokrevenský vztah
a bděte se ctí knížat nad ní i v trampotách,
vždyť sotva jiné paní větší žal poznaly!
Ach, darmo na mne čeká i otec vládce s vazaly!"
27.Kolem se všechny květy krvavě zbarvily,
smrtelný zápas začal, pouze však na chvíli,
protože smrt má zbraně ostré až k nevíře.
I řeč už opustila chrabrého pana rytíře.
28.Jak reci uviděli, že Siegfried není živ,
na zlatý štít ho zvedli a uložili dřív,
než zahájili radu, arciže zejména
o tom, jak zastřít pravdu o skutku pana Hagena.
29.Přemnozí páni řekli: "Nu, je to velká bída,
ale ať o tom skutku nikdo z vás nepovídá
víc než to, že se rytíř vzdálil své družině
a že ho loupežníci zabili v jedné smrčině."
30.Pak řekl Tronje Hagen: "Dopravím tělo k nám
a na to, co se dozví kněžna, já málo dbám,
když dovedla tak tuze Brunhildě ublížit.
Vůbec mě nezajímá, nakolik raním její cit."
Skandinávie
Edda
Finsko
Kalevala - Elias Lönnrot (folklorista)
RUNA PRVÁ
Runa se počíná; v. 1–103. 122 Dcera vzduchu spouští se do moře, kde větrem a vlnami obtěžkána
stává se Paní vody; v. 104–177. 122 Kachna sobě hnízdo svila a vejce snesla na koleně Paní vody;
v. 178–213. 122 Vejce vypadnou z hnízda, rozbijí se na kousky a kousky promění se v zemi, slunce,
měsíc a oblaka, v. 214–245. 122 Paní vody stvoří okřídlí,1 zálivy i pobřeží, hlubiny i mělčiny
mořské; v. 246–281. 122 Väinämöinen narodí se z Paní vody, dlouho těká po vlnách, až konečně
přistane ku břehu; v. 282–345.
Moje mysl sobě žádá,
mozek můj mě ponabádá,
abych počal píseň pěti,
abych jal se vyprávěti,
abych spustil píseň rodnou, 5
zanotoval runu vhodnou;
slovy ústa oplývají,
hlaholy z nich vytékají,
po jazyku pospíchají,
brány zubů otvírají. 10
Přítelíčku, zlatý bratře,
mládí mého tovaryši!
Pojdiž, budem spolu pěti,
dohromady vyprávěti,
když tak náhoda nás svedla, 15
ač nás mysl různo vedla;
málokdy se potkáváme,
zřídka k sobě zavítáme
na chudobných těchto mezích,
Severových sirých březích. 20
Podejme si věrné ruce,
stiskněme si prsty prsty,3
Island
ságy
Rusko
Slovo o pluku Igorově podezření, že jde o podvrh z 18. století, novgorodský kníže Igor bojuje s Polovci, kteří drancují
zemi, Igor uteče a vrací se zpět….
Byliny
Ilja Muromec, Čurila Plenkovič,....šířili je skomorochové
UKÁZKA:
Šel Čurila ke knížeti Vladimírovi za stolníka a za knížecího číšníka.
I přijeli na kyjevský hrad, kde kníže Vladimír ustrojil čestné hody na počest nového pěkného
stolníka, přemladého Čurily Plenkoviče.
Čurila syn Plenkovič chodí, strojí stoly dubové, žlutými kadeřmi potřásá, až se mu jako tekuté perly
po šíji rozsýpají. Mladá kněžna Apraksija právě bílou labuť krájela, i pořezala si levou ruku.
Sama pravila tato slova:
"Nedivte se mně, ženy bojarské, že pořezala jsem si levou ruku. Hleděla jsem na krásu Čurilovu,
na jeho žluté kadeře, na ty prstence zlaté, i zakalily se mi jasné oči!"
I promluvil Vladimír takovéto slovo:
"Čurilo Plenkoviči, nenáleží tobě, abys byl stolníkem, lépe tobě svědčiti bude, když budeš chodit
po Kyjevu hosti zváti na knížecí čestný kvas."
Tak se jeden z bídy vykupuje, a druhý do ní po krk padá.
Čurila Plenkovič se nebrání, časně vstává, umývá se do bělounka, obouvá zelené botky safiánové:
okolo špičky se vejce zakutálí, pod špalíčkem vrabec proletí. Čurila chodí ulicemi a uličkami, ani
zelenou travičku nesešlapuje, modrého kvítku neláme; žlutými kadeřemi potřásá a žluté kadeře se
mu jako tekuté perly po šíji rozsýpají. Kde se za ním děvčata dívají - ploty praskají, kde mladé
ženy - tam okénka zvoní.
Polovice Čurilovi odřekla, polovice přijíti slíbila.