3. Středověká literatura

8.Byly to vody svěží a nezakalené,
král poklekl a s chutí počal pít z pramene,
a když si zchladil hrdlo, poodstoupil krok vzad.
Udatný rytíř Siegfried byl by se napil stejně rád,

9.dříve však za vše dobré se dočkal prorady:
Hagen mu rychle sebral meč a luk za zády,
uskočil zpět, vzal oštěp, který stál při kmeni,
a počal hledat křížek na hrdinově odění.

10.A když pil rytíř Siegfried, nakloněn nad pramen,
bodl ho v místě křížku. Krev, která vyšla ven,
vytryskla z jeho srdce až na Hagenův šat.
Ne, nikdo nebyl schopen hanebnější čin vykonat!

11.Tronje mu nechal vězet v těle ten zhoubný hrot
a počal prchat jako s vichřicí o závod,
protože co živ neměl z nikoho větší strach.
Jak pocítil pan Siegfried strašný břit ve svých útrobách,

12.vyskočil s velkým hněvem a vůlí k odporu,
třebas měl v srdci oštěp mocného toporu,
a ihned, arci marně, se sháněl po zbrani.
Jinak by Hagen sklidil odplatu za své konání.

13.Rytíř však hledal darmo, nemohl uchopit
ani svůj meč a našel u studánky jen štít.
I pozvedl ho, rázem se za Hagenem dal,
a tak mu neunikl man, jemuž vládl rýnský král.

14.Pak začal bít on, člověk smrtelně raněný,
soupeře vlastním štítem, až drahé kameny
létaly valem vůkol a pukal plát co plát.
Takto chtěl svého soka za bídný skutek potrestat.

15.Pan Tronje pod ranami poklesl do prachu
a celá pláň se chvěla svistem těch rozmachů,
mít svůj meč, dávno poslal Hagena na věčnost,
ano tak běsnil Siegfried a právem přemohla ho zlost.

16.Posléz však padl bledý a blízko mrákotám,
rekova síla byla bezmála už ta tam,
zesinal barvou smrti a takto označen
brzy byl oplakáván slzami mnoha krásných žen.

17.Nuže, náš rytíř klesl do květů na pažit
a zalit krví cítil, že nebude víc žít.
I počal trpce spílat a pozvedat svůj hlas
proti těm, kdož ho smrti vydali bídně na pospas.

18.Posledním dechem vzkřikl: "Chamradi zlá a nízká,
za všechno dobré člověk na oplátku smrt získá!
Za věrnost jsem se dožil mzdy vskutku bohaté!
Celému svému rodu ničemnou službu konáte.

19.Své vlastní pokolení od věků do věků
poskvrnili jste hanbou. Křivě, jen ze vzteku
jste mi, vy pomstychtivci, připravovali pád.
Nižádný dobrý rytíř nebude s vámi obcovat!"

20.Všichni se seběhli k místu, kde ležel poraněn,
pro nejednoho pána to nebyl šťastný den
a muži věrní valem a právem truchlili,
protože padl rytíř nad jiné ctný a zmužilý.

21.Rovněž král země rýnské zatruchlil nad rekem,
raněný ale pravil: "Cožpak je třeba těm,
kteří jsou strůjci skutku, litovat následků?
Zanechat všeho zprvu, neměl jste hanbu v posledku."

22.Tu pravil Hagen hněvně: "Co byste želeli,
je konec našich smutků, je konec svízelí,
teď nebude živ nikdo silnější, než jsme my,
ne, díky mně je konec se všemi jeho mocemi."

23.Pan Siegfried odpověděl: "Snadno si mluvíte,
odhalit ale pikle, doposled ukryté,
obhájil bych svůj život lehko i proti vám.
Nyní jen pro Kriemhildu se kormoutím a žalost mám