28-Ekologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
cyklus uhlíku
rostlinami přijímán ve formě CO2 ze vzduchu a z vody
zpět uvolňován dýcháním organismů a spalovacími procesy (hoření fosilních paliv), dále rozkladem sedimentů (vápence, dolomity) a odumřelých těl, tam ukládán jako součást schránek, koster atd.
cyklus dusíku
rostlinami přijímán v podobě dusičnanů a amonných kationtů, zpět se dostává hlavně amoniak
nitrifikačními bakteriemi přeměněn na dusičnany či uvolněn do ovzduší denitrifikačními (redukují dusičnany a dusitany v půdě na vzdušný dusík)
vzdušný dusík je nitrogenními bakteriemi a sinicemi převeden na amoniak a dusičnany
amoniak a oxidy dusíku se dostávají do atmosféry při sopečné činnosti a lidmi, dusičnany tam jdou ze slunečního záření a bouřkových výbojů
do půdy vrácen rozpuštěn v dešťové vodě
Do půdy:
-
z plynů v atmosféře (z bouřek a exhalátů)
-
Činností mikro. vazačů vzdušného dusíku (hlízkovité bakterie, sinice)
-
Mineralizací: amonizační bakterie, nitrifikační a nitratační bakterie
-
Dusíkatá hnojiva:
cyklus fosforu
rostlinami z půdy ve formě rozpustných fosforečnanů (bakteriemi z hornin vzniklých z živočichů)
zpět z odumřelých těl ve formě fosforečnanů (kosti, výkaly) či po bakteriálním rozkladu, též pozvolným uvolňováním z hornin a lidmi (hnojiva, detergenty)
část fosforečnanů se hromadí na dně oceánů jako sedimenty
cyklus síry
do rostlin jako sírany
do půdy z odumřelých organismů působením bakterií (přes H2S) a oxidací SO2 z imisí (průmysl, spalování, sopky)
do ovzduší jde i H2S – oxidován na SO2 a síranové ionty
koloběh vody – splav minerálů do moře
biosférické rezervace – významné a typické pro jednotlivé části biosféry
příroda naší republiky
pás opadavých listnatých lesů
dostatek srážek – málo přirozených bezlesých ekosystémů
umělé ekosystémy, téměř všechny velmi poznamenané
pole, louky, pastviny, sady, rybníky
Třeboňsko - zdařilá přeměna mokřadů na rybníky a úrodnou půdu
Z listnatých lesů teď monokultury smrčin (citlivé na vichřici a kůrovce – lýkožrouta smrkového)
Původní ekosystémy – nízko (doubravy, bučiny), vysoké hory (smrčiny), nejvýš (kleč, horská tundra), borové lesy, roklinové, lužní, rašeliniště
Člověk a prostředí (antropoekologie)
Historický vývoj vztahů člověka a prostředí
Člověk působí téměř 2 miliony let, negativně v posledních tisíciletích, nejzávažněji v 20.stol
1) růst intelektuálních schopností – výrobní procesy – přetěžování přírodních zdrojů
2) Prudký růst populace (od 17. Stol.)
rozvoj zemědělství (mechanizace, chovy), hygieny (kanalizace), lékařství (tlumení epidemií, vakcinace)
1650 – 500 mil, 1950 – 2,4 mld., dnes 7 miliard – nejvíc v Asii, západ stagnuje
Pravěk – malé skupiny, lov a sběr
Starověk – rozvoj zemědělství (škodlivé monokultury!), pastevectví, větší sídla, těžba rud a dřeva – odlesnění a eroze – pouště a polopouště