29. Ekologie

Ekologie

• věda studující vztahy mezi organismy a prostředím (živou a neživou přírodou)

• oikos (dům) logos (věda), první, kdo pojem definoval, byl Ernst Haeckel (1866)

Životní prostředí – podmínky života pro jednoho jedince popř. druh

Biosféra (ekosféra) – živý obal Země, zahrnuje hydrosféru a troposféru, skládá se z abiotické (hmota a energie) a biotické (geny, buňky, orgány, organismy, populace, společenstva) – dohromady se jedná o biosystémy

Autekologie – studium jednotlivého organismu a jeho vztahů s prostředím

Demekologie – vztah populace a prostředí

Synekologie – vztahy ve společenstvech

• ekologická valence = šíře všech podmínek, které jedince ovlivňují (a které musí být splněny, aby jedinec mohl vůbec přežít

• euryekní (euryvalentní) organismy (vysoká valence = přežijí prakticky všude, např. potkan)

• stenoekní (stenovalentní) organismy (nízká valence = schopni snášet jen malé rozpětí faktorů prostředí, např. rak říční) - bioindikátory

Liebigův zákon minima = život a růst organismu je limitován tím prvkem, kterého je nedostatek

Areál – místo, kde jsou odpovídající podmínky pro život organismu

1. autochtonní areál (původní)

2. alochtonní areál (nepůvodní, živočich sem byl zavlečen člověkem)

3. kosmopolitní areál (celoplošný, např. rozšíření hasivky orličí)

4. endemitní areál (jen na určitém území, např. želva obrovská na Seychelách)

5. reliktní areál (živočichové přeživší na příhodných místech, např. latimérie podivná, u nás ostružiník moruška)

• změny druhů způsobené změnou prostředí:

  divergence = rozrůznění (u každé z Darwinových pěnkav je jiný zobáček, podle toho, co se v jejím okolí dalo sehnat k jídlu)

  konvergence = nepříbuzné druhy ve stejných podmínkách díky stejným selekčním tlakům vypadají podobně (pásovec + luskoun; delfín + žralok + ještěr ichtyosaurus)

PODMÍNKY ŽIVOTA

1. abiotické (neživé)

1. světlo

viditelné světlo (zvlášť fotosynteticky aktivní FAR), záření UV (přeměna provitaminu D na vitamin), infračervené (plazi – akumulace tepla)

1. teplota

termofilové – potřebují téměř vroucí vodu (bradatice u podmořských kuřáků)

psychrofilové – žijí v chladných podmínkách (lední medvěd)

eurytermní organismy (široká teplotní valence - želvušky přežijí v teplotním rozpětí od – 271 do 100°C)

stenotermní – potřebují stálou teplotu (polární liška)

hibernace – zimní spánek, produkce tepla pomocí hnědého tuku

estivace – letní spánek (např. bahník)

dormance – vegetační klid (rostlina přežívá v podobě plodů, podzemních orgánů)

poikilotermie (ektotermie) – studenokrevnost, kolísavá teplota, příjem tepla zvenčí

homoiotermie (endotermie) – udržují vlastní teplo

Allenovo pravidlo – v teplejších oblastech se zvětšuje povrch těla, aby docházelo k ochlazování (velké uši slonů afrických a fenka)