3-Eukaryotická-buňka

Transport látek

• Průchod přes cytoplazmatickou membránu - semipermeabilní

• Buněčná stěna je permeabilní

• ATP si buňky nevyměňují, neprojdou přes CPM

• Přes CPM projdou: nepolární látky, polární látky s malou molekulou, ostatní za pomoci bílkovinných přenašečů

• Pasivní – bez spotřeby energie po koncentračním spádu

  • Difuze

    • malé molekuly – O2, CO2, uhlovodíky, organické kyseliny, močovina, ethanol, voda

    • koncentrační rozdíl (gradient)

    • z vyšší koncentrace do nižší – koncentrační spád

  • Osmóza

    • = difuze vody – přes semipermeabilní membránu

    • Z místa nižší koncentrace rozpuštěných látek do vyšší (z hypoonického do hypertonického)

    • stejná koncentrace – izotonické roztoky (stejné množství dovnitř a ven)

    • živ.bň. v hypertonickém p. se scvrkne - plazmorýza, v hypotonickém se naplní a praskne - plazmoptýza

    • mořští bezobratlí izotoničtí s mořskou vodou, suchozemští ž. – buňky obklopené izotonickými mezibuněčnými tekutinami (krev, míza, tkáňový mok), sladkovodní prvoci – pulzující vakuoly

    • rostliny a houby chráněny buněčnou stěnou,

      • rostlinná buňka v hypertonickém prostředí – může dojít k odtržení CPM od BS = plazmolýza

      • v hypotonickém – BS se roztáhne jen omezeně – protitlak CPM turgor – omezení příjmu vody

  • Usnadněná difuze

    • Využívá transportní (přenašečové) bílkoviny k přenosu látek

      • Integrované v cytoplazmatické membráně

      • Mění svůj tvar či fungují jako kanály (vytvářejí póry např. pro Na+)

    • Transport velkých molekul (glukóza) a některých iontů (Na+) a aminokyselin

    • Z vyšší koncentrace do nižší – po koncentračním spádu

• Aktivní

  • proti koncentračnímu spádu, z menší koncentrace do větší

  • Využití zásob ATP

  • Ionty, organické kyseliny, vitaminy, oligosacharidy, aminokyseliny, purinové a pyrimidinové báze

  • Přenašečové bílkoviny

    • V CPM

    • Fungují jako pumpy poháněné ATP – energie na změnu tvaru

    • Např. sodno-draselná pumpa (u živočichů, nejvíc ve svalech a nervech) – Na+ ionty ven do pozitivně nabitého prostředí pomocí ATP, K dovnitř

• cytóza

  • pomocí membránových váčků

  • transport velkých molekul (bílkoviny, polysacharidy)

  • exocytóza – ven, vylučování

    • váčky odškrcením z GA – pohyb směrem k CPM, při doteku se fosfolipidy přeskupí, membrány splynou, obsah váčku do okolí

    • výdej látek s mimobuněčnou funkcí (neurotransmitery, hormony, trávicí enzymy, krevní bílkoviny)

  • endocytóza – dovnitř

    • fagocytóza – buněčné pojídání pevných částic - bakterií, prvoků, jednobuněčných řas, uzavření panožkami do váčku, ten splyne s lysozomem, - u prvoků, bílých krvinek

    • pinocytóza – buněčné pití, polknutí tekutin uzavřením do váčku (přijímání živin)

Buněčné dělení

Buněčný cyklus

• Děje od jednoho dělení k druhému - proběhne cca 40-50x – poté buněčná smrt

• Ne všechny buňky se během života opakovaně dělí, když se přestanou dělit, specializují se

  • Plná diferenciace – když se nemůžou dál dělit je to terminální diferenciace

  • Povrchové buňky kůže (27 dní), střevní sliznice (3 dny), erytrocyty (zde i ztráta jádra, 120 dní)

  • Mají krátkou životnost – neustále musí být nahrazovány

  • Zdrojem pro ně jsou prekurzorové = kmenové buňky – nejsou terminálně diferencovány (pluripotentní)

  • Plně diferencované se mohou opět dělit např. při zranění