3-Eukaryotická-buňka

Eukaryotická buňka

• Membránové organely, složité jádro oddělené od cytoplazmy, cytoskelet

• Rozdělena membránami na několik dílů (kompartmentů)!

• Vývojově mladší a složitější než prokaryota, zpravidla větší

• První eukaryota – před 2- 1,7 miliardami let (endosymbióza archea + bakterie)

  • Diploidie, sexualita; introny a exony

  • Omezený počet dělení a smrt u mnohobuněčných

• Před 600/700 miliony let – první mnohobuněčné organismy

• Vznik mnohobuněčnosti:

  • Invaginační teorie (Ernst Haeckel)

    • Prapředkem mnohobuněčných byla kulovitá kolonie (pokročilejší kolonie = cenobium) typu váleče koulivého (stadium blastuly)

    • Rýhování vejce – morula -> blastula – vycestováním vnitřních buněk k povrchu (prvotní tělní dutina blastocoel) -> invaginací blastuly gastrula (dvouvrstevný organismus, ectoderm krycí, entoderm trávicí – prvostřevo archenteron + prvoústa blastoporus)

• Vznik mnohobuněčnosti organismů na stupni dvouvrstevných živočichů:

  • Imigrační teorie (Ilja Mečnikov)

    • Vznik entodermu vcestováním (imigrací) buněk schopných fagocytózy do nitra kolonie, pomnožení, uspořádání do plochy

    • Prapředek mnohobuněčných – parenchymela (fagocytela)

  • Plakulární teorie (Otto Bütschli)

    • Nejranější stadium mnohobuněčných – plakula

    • Plochý, dvouvrstevný organismus pohybující se po mořském dně -> spodní vrstva ve styku s potravou – specializování k potravní funkci, svrchní vrstva se specializovala k ochranné funkci

    • Nadzvednutím a protažením těla – bilaterální útvar bilaterogastrea

    • Předpokládá evoluční původnost bilaterální souměrnosti

  • Ciliární teorie

    • Předchůdci mnohobuněčných byli mnohojaderní obrvení, ne bičíkovci

    • Těla prvních eumetazoí byla syncytiální

    • Každé jádro kontrolovalo cytoplazmu kolem sebe

    • Vytvořením buněčných membrán okolo jader a kusu cytoplazmy – vznik mnohobuněčného živočicha podobného nejjednodušším ploštěncům

    • Priorita bilaterální souměrnosti

Srovnání buněk

• Rostlinná

  • Tuhá buněčná stěna (celulózní – řetězec glukosy, dále hemicelulózy, pektiny u dřevin lignin),

    • plasmodesmy (mezibuněčné spoje, komunikační kanálky) – propojují v symplast

    • apoplast – labyrint mezibuněčných prostor – voda, ionty, menší molekuly

    • Nejdříve primární stěna

    • Sekundární stěna

      • Impregnace – ukládání organických látek (lignin-dřevnatění, suberin-korkovatění, kutin, vosky)

      • Inkrustace – ukládání anorganických látek CaCO3

    • Zesílení, ukládaní organických (dřevnatění, korkovatění) i anorganických látek

    • Někdy sekundární buněčná stěna (mezi primární stěnou a CPM)