5. Fyziologie rostlin

-transportní fce – 95%

voda se z rostliny uvolňuje v plynné formě transpirací (vypařováním) nebo v kapalné gutací (vytlačováním), spolu s vodou se uvolňuje i teplo > termoregulační fce

stav vody – chemický potenciál vody, který je charakterizován aktivitou molekul vody

vodní potenciál buňky – o kolik je aktivita vody v buňce nižší než aktivita čisté vody

osmotický potenciál – tlak působící na buň. stěnu zevnitř

turgorový potenciál – tlak zvnějšku

vodní potenciál = turgorový + osmotický

pohyb vody v rostlině se děje na základě spádu vodního potenciálu v systému: půda – rostlina – atmosféra, voda teče z míst s vyšším potenciálem do míst s nižším

Vodní provoz rostlin

příjem – celým povrchem těla - řasy, většinou však kořenovou soustavou (xylémem) zónou kořenového vlášení

- pro příjem vzdušné vlhkosti se někde vyvinuly smáčivé chlupy, vzdušné kořeny nebo nasáklivé šupiny)

- nejdůležitější je voda kapilární, na kterou nepůsobí gravitace

vedení vody

vedení na krátké vzdálenosti – bobtnání, difuze, osmóza (stélkaté rostliny, u vyšších rostlin při příčném vedení vody z rhizodermis (pokožky) do cévních svazků a z nich do buněk nadzemních orgánů)

bobtnání – vázání vody na koloidy (např. makromolekuly bílkovin, při příjmu vody buněčnými stěnami kořenových vlásků nebo při klíčení semen

difuze – pronikání částic látek z míst z vyšší koncentrací do míst s nižší, probíhá i přes propustnou membránu (buněčnou stěnu)

osmóza – difuze přes polopropustnou membránu (např. CM), propouštění jen velmi malých molekul rozpouštědla (vody), vždy směrem do koncentrovanějšío roztoku

- izotonický roztok – stejná koncentrace jako uvnitř buňky

- hypertonický – větší množství rozp. látek, b. se scvrkává

- hypotonický - plazmoptýza –prasknutí buňky, jde do ní voda z okolí

transport vody

apoplast – mezibuněčné prostory v rostlině (šíření při difuzi)

symplast – šíření přes buňky při osmóze, dodání E

adheze vody – přilnavost

koheze – soudržnost

dálkový transport vody

apoplastem

probíhá systémem trubic (cévami a cévicemi dřevních svazků), předpokládá adhezi (přilnavost) ke stěnám cév a kohezi (soudržnost) vody

a) transpirační sání - pasivní děj, do chodu ho uvádí transpirace (sníží se vodní potenciál)

transpirační proud – kořenové vlásky > přes kůru a endodermis > dřevnaté části cévních svazků kořene > stoupá jako míza do vyšších částí stonku > cévní svazky listu > jednotlivé buňky > průduchy ven

rychlost vody – 50m/h

transpirace – stomatární (výpar pomocí průduchů), kutikulární (celým povrchem kromě průduchů, ty jsou v horku uzavřeny), lenticlární (výpar lenticelami v borce kmenů a větví)

intenzita transpirace – rychlost výparu vody