biologie - člověk I.

PLÍCE = pulmo

• hlavní párový respirační orgán umístěný v hrudní dutině; levá plíce 2 laloky, pravá plíce 3 laloky

• v mládí růžová -> postupem času šedá až černá místa

• branka plicní – vstup průdušek, tepen, nervů, výstup mízních cév a výstup žil

• uvnitř jsou alveoly, jejichž stěny jsou pokryté sítí kapilár

  • neustále v plicích 0,5-1 l krve

• kryty blánou poplicnicí (srůstá s plicním vazivem), která přechází v pohrudnici (vystýlá hrudní dutinu) → mezi nimi pohrudniční štěrbina/dutina s tekutinou (klouzání obou blan při dýchacích pohybech)

• v pohrudniční dutině podtlak, drží plíce rozepjaté – při průniku vzduchu (např. úraz hrudníku) → pneumotorax (dochází ke smrštění plic)

• obě plíce odděleny mezihrudím (mediastinum)

• plicní báze (základna) leží na brániční klenbě

• plicní branka (hilus) – vstup/výstup cév

• plicní váčky s plicními sklípky (alveoly; jedna vrstva buněk, průměr 0,3 mm, až 400 miliónů sklípků, plocha 80–100 m2) – dochází k přestupu plynů po tlakovém spádu (parciální tlak, fyzikální principy)

MECHANIKA DÝCHÁNÍ

• hlavní dechové svaly: bránice a zevní mezižeberní svaly

• při vdechu → bránice se pohybuje dolů a stahují se mezižeberní svaly → zvětšuje se hrudník a naopak → výdech

• počet vdechů/min – 16 (u dospělých), 20-26 u dětí

• vymění se asi 0,5 l vzduchu při každém vdechu a výdechu

• vdechovaný vzduch (atmosférický) - 21 % O2, 78 % N2, 0,03 % CO2

• vydechovaný vzduch - 16 % O2, 79 % N2, 4 % CO2 (bez vody)

VÝMĚNA PLYNŮ

• vnitřní dýchání-výměna mezi tkáněmi a krví

  • CO2 produkovaný tkáněmi difunduje do krve

  • kyslík je tedy uvolněn pro tkáně

• zevní dýchání-výměna plynů mezi plicními sklípky a krví

  • CO2 přinášený krví proniká do alveol a je vydechován

  • vdechovaný kyslík difunduje do krve a je rozváděn ke tkáním

ŘÍZENÍ DÝCHÁNÍ

• dýchání je založeno na opakujícím se dráždění dýchacích svalů nervově, látkově i emocionálně

  • prodloužená mícha – dýchací centrum (míšní nervy inervují dýchací svaly)

→neurony v prodloužené míše jsou citlivé na zvýšení obsahu CO2 a snížení obsahu O2→ pak se činnost dýchacího centra zrychluje→ vědomé zadržování vzduchu (plavání pod vodou), nadbytek CO2 vede ke snížení citlivosti dýchacího centra → zástava dýchání

• koncový a střední mozek

→vůlí lze regulovat frekvenci a hloubku dýchání (na 1 minutu lze zastavit) → vůlí ovlivňována změna rychlosti – při mluvení, zívání, jezení, zpívání, recitování...

PŘENOS DÝCHACÍCH PLYNŮ

• závisí na tlakovém spádu – parciální tlak kyslíku/oxidu uhličitého

• zprostředkováván hemoglobinem

  • bílkovina globin + nebílkovinný pigment hem (s železem FeII)

  • 1 molekula hemoglobinu má 4 hemové skupiny → váže 4 O2