Seminární práce z biologie - ADHD

Symptomy hyperaktivity

„V případě úvahy o syndromu ADHD se jedná o neklid, který je chronický, nezávislý na okolnostech, trvající více či méně stále. Je důležité mít na zřeteli, že ne všichni, kteří vykazují zvýšenou aktivitu, jsou hyperaktivní. Slovo hyperaktivní se občas používá i v souvislosti s temperamentem, velkou energií a nejedná se o symptom syndromu ADHD.“ 22

Typické je netlumené puzení k pohybu projevující se tím, že jedinec je neustále v pohybu a provádí mnoho bezcílných, neplánovaných, nekontrolovaných, impulzivně „vystřelovaných“ pohybů. Například bez rozvahy, a hlavně bez zlého úmyslu bere do rukou předměty, jež mu zrovna padnou do oka. Prakticky nedokáže klidně posedět. Nechá se snadno rozptýlit a podráždit, což je způsobeno tím, že má nízký podnětový práh. Stále působí rozčileně. Nadměrně vynakládá síly, a to tím, že namísto chůze běhá, místo stání poskakuje, když mluví, tak křičí. Má sklon ke stereotypům jako je kývání, poskakování, zmítání, houpání, škrábání, natáčení vlasů na prst, luskání, mžikání, tiky… Projevuje se u něj těkavost v myšlení a cítění. Započatou práci není schopen dovést do konce. Působí jako bez pudu sebezáchovy, nemá žádný strach z nebezpečí. Vyznačuje se také neschopností dodržovat pravidla soužití. Není schopen čekat či naslouchat, nemá trpělivost k potížím druhých. Problémy mu také dělá skákání do řeči ostatním. Má slabou vůli a omezena je schopnost sebepřekonání se a vynaložení dostatečného úsilí k dosažení vytyčeného cíle. Je chaotický.23

Symptomy impulzivity

„Impulzivita se projevuje jako netrpělivost a mimo jiné může být příčinou různých nehod a úrazů. Děti zakopávají, padají, narážejí do předmětů i lidí, pouštějí se do nebezpečných činností a akcí, aniž by zvažovaly následky, které přijdou.“24

„Impulzivita u dětí s ADHD znamená, že spoustu věcí dělají ve chvíli, kdy je to právě napadne, bez ohledu na okolnosti: „nejdříve něco udělají a pak teprve přemýšlí“. Obtížně se ovládají, všechno chtějí mít a dělat hned, reagují zbrkle.“25

„Projevy impulzivity jsou například neschopnost počkat až přijde řada, překřikování ostatních a skákání do řeči, sahání na předměty, na které se sahat nemá, neposlouchání pokynů, braní věcí z rukou jiným osobám, nepřítomnost zábran ve slovním či jakémkoliv jiném projevu, vědomé i nevědomé působení neklidu ve skupině.“26

Léčba

„Léčba ADHD je zásadní pro efektivní redukci symptomatologie, která ovlivňuje život pacienta. Stejně jako léčba všech psychických poruch, tak i léčba ADHD zahrnuje vždy spolupráci jak lékaře – zvláště psychiatra, tak psychologa, u dětí ve spolupráci s rodiči a učiteli. Metod a postupů, které se v současné době využívají v léčbě ADHD s větší či menší efektivitou, je mnoho. Některé zdroje uvádí, že však velmi vysoké procento dětí je léčeno nevhodným způsobem nebo není léčeno vůbec. Důvody mohou být jak v rovině organizační, týkající se správné diagnostiky a péče o děti s ADHD, tak v rovině odborné, kdy může být obraz poruchy modifikován komorbidními poruchami, může jít o diagnostický omyl (nepřesné užívání diagnózy, časté změny v konceptu diagnostiky), nevhodnou volbu léčby (nadužívání neuroleptik), přednost psychoterapie před farmakoterapií apod. Podle současných názorů patří mezi nejúčinnější metody léčby ADHD farmakoterapie, a dále psychoterapeutické techniky, optimálně spojení obou těchto metod. Nelze říci, která z daných metod je účinnější. Vždy záleží na konkrétním případu a individuálním přístupu k jedinci. Je důležité zdůraznit, že žádná z metod léčby příznaky trvale neeliminuje, ale pouze potlačuje. Léčba tak dočasně vyvolá úlevu, ale jen po tu dobu, kdy je aplikována. Jakmile se od léčby ustoupí, často následuje návrat příznaků, které se projevovaly před léčbou. To je charakteristické zvláště pro farmakoterapeutické postupy.“ 27