1.1. Eukaryoticka bunka a jednobunecne organismy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
EUKARYOTICKÁ BUŇKA
(z řec. slov eu= pravý, karyon = jádro), které je ohraničeno jadernou blánou od svého okolí
Buňka tohoto typu je větší než prokaryotické buňka, má biomembrána nejen na povrchu, ale biomembránou jsou ohraničeny i různé vnitřní organely (jádro, endoplazmatické retikulu, Golgiho aparát, mitochondrie, chloroplasty …)
Přítomnost organel ohraničených vůči sobě biomembránou umožňuje, aby uvnitř buňky současně probíhaly chemické reakce, které by se za normálních okolností vzájemně rušily (př. syntéza a rozklad cukrů, oxidace a redukce…)
Eukaryotický typ buňky je charakteristický pro jedinou doménu – EUKARYA (obsahující 5 říší – Živočichové, Prvoci, Chromista, Rostliny, Houby)
3 typy eukaryotické buňky – rostliny, houby, živočichové
Eukaryotická buňka VŽDY obsahuje:
CYTOPLAZMATICKÁ MEMBRÁNA = biomembrána ohraňující buňku na jejím povrchu, která odděluje vnitřní prostředí buňky od vnějšího. Je tvořená dvojitou vrstvou fosfolipidů (hydrofilní „hlavičky“ směřují k vodnému prostředí buňky, hydrofobní „ocásky“ směřují do středu membrány. Tvoří fluidní mozaiku, je semipermeabilní (= polopropustná) – reguluje příjem a výdej látek buňkou. Mezi dvojvrstvou fosfolipidů jsou integrovány bílkoviny, které procházejí oběma vrstvami membrány, tvoří mozaiku. Některé bílkoviny v membráně mohou být transportní nebo některé mohou fungovat jako receptory. Na vnější straně se vyskytují molekuly cukrů (= oligosacharidy), které se vážou na bílkovinu (= GLYKOPROTEINY) anebo se vážou na lipidy (=GLYKOLIPIDY). Dohromady glykolipidy a glykoproteiny tvoří souvislou vrstvu GLYKOKALYX. Cukry na membráně fungují jako tzv. značky, které označují typ buňky. Membrána může být propojena s dalšími membránovými strukturami uvnitř buňky.
Funkce: řízení přenosu látek skrze polopropustnou membránu, přijímá informace z vnějšího prostředí a od okolních buněk (specifické bílkoviny- receptory), slouží k vzájemnému rozpoznávání typů buněk a komunikaci buněk
ZÁKLADNÍ CYTOPLAZMA= základní hmota vyplňující buňku zevnitř. Je to viskózní roztok, který obsahuje vodu, bílkoviny a další rozpuštěné látky. V cytosolu jsou umístěny všechny buněčné organely a zároveň je místem, kde probíhají různé metabolické reakce (př. první fáze buněčného dýchání = glykolýza)
RIBOZOMY = drobné kulovité organely (nadmolekulární komplex) bez membrány, které jsou pozorovatelné elektronovým mikroskopem. Jsou složeny z 2 podjednotek – malá (1 molekula rRNA + 30 různých bílkovin) a velká (3 molekuly rRNA + 40 různých bílkovin), obě obsahují ribozomální rRNA a molekulami bílkovin. V těchto částicích probíhá tvorba bílkovin (proces translace řízena genetickým kódem uloženým v DNA). rRNA pro tvorbu bílkovin poskytuje jadérko (součást jádra, skrze póry v jeho jaderné membráně proniká ven do cytoplazmy). Ribozomy mohou být volně v cytoplazmě, vázány na endoplazmatické retikulum (drsné ER), taktéž jsou součástí semiautonomních organel - mitochondrií a chloroplastů. Každá buňka si vytváří své vlastní bílkoviny, které potřebuje. Fungují jako enzymy, hormony, barviva, přenašeče, stavební látky. Velké množství bílkovin tvoří buňky jater, slinivky břišní a dalších žláz.