1.1. Eukaryoticka bunka a jednobunecne organismy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
1. MITÓZA = (nepřímé dělení), je to způsob dělení jádra, kdy z 1 mateřské buňky vznikají 2 buňky dceřiné, které mají v jádrech stejný počet chromozomů, jako měla buňka mateřská
- př. somatická buňka člověka má 46 chromozomů a mitotickým dělením jader vznikají 2 dceřiné tělní buňky, které mají rovněž každá 46 chromozomů. Dceřiné buňky mají stejné geny, a jsou tudíž po genetické stránce naprosto shodné.
- mitotický je průběh dělení buněk při nepohlavním rozmnožování organismů (př. nepohlavní pučení nezmara).
- Probíhá ve 4 fázích: profáze, metafáze, anafáze, telofáze a po dokončení karyokineze následuje cytokineze = dělení buňky
1. PROFÁZE = chromozomy se zkracují, ztlušťují a stávají se viditelnými. Jaderná blána se rozpouští, jadérko mizí a z cytoskeletálního aparátu (z mikrotubulů) se vytvoří dělící vřeténko. Vzniku dělicího vřeténka napomáhá u živočišné buňky specifická organela – centrozom, který se rozdělí na 2 nové, přesunuté k protilehlým pólům buňky. Některé mikrotubuly vycházející z protilehlých pólů buňky se pak spojují a vytvářejí základní tvar dělicího vřeténka. Rostlinná buňka centrozom nemá a dělicí vřeténko se vytváří mezi protilehlými póly buňky.
pozn. chromozomy = vznikají spiralizací a kondenzací vláken DNA. Každý chromozom je tvořen 2 sesterskými chromatidami, které jsou spojeny centromerou. Každý chromozom obsahuje 2 stejné molekuly DNA – každá chromatida obsahuje 1 molekulu DNA.
2. METAFÁZE = chromozomy se připojují v místě centromery na vlákna dělícího vřeténka a seřadí svými centromerami do centrální (ekvatoriální, rovníkové) buňky.
3. ANAFÁZE = chromozomy se v místě centromery podélně rozdělí a chromatidy (= sesterské chromozomy) jsou zkracováním mikrotubulů dělícího vřeténka přitahovány k opačným koncům buňky.
4. TELOFÁZE = dělící vřeténko zaniká, chromozomy se protahují, začínají se rozvolňovat a přestávají být viditelné světelným mikroskopem. Okolo chromozomů se opět vytváří jaderná blána a objevují se jadérka. Obě nová jádra mají stejný počet chromozomů jako jádro mateřské buňky.
Po dokončení KARYOKINEZE následuje CYTOKINEZE, která probíhá různými způsoby:
Živočišná buňka = na povrchu buňky – cytoplazmatická membrána, na jejíž vnitřní straně vznikne dělící rýha a buňka se postupně ZAŠKRTÍ
Rostlinná buňka = na povrchu buňky – buněčná stěna, uprostřed mateřské buňky se začne uvnitř tvořit destička, vznikající z polysacharidů a bílkovin (materiál BS je dopraven ve váčcích odloučený z Golgiho aparátu). Destička se postupně zvětšuje, až rozdělí buňku na 2 nové dceřiné buňky.
MEIÓZA – mnoho organismů se rozmnožuje pohlavním způsobem, k němuž jsou potřeba pohlavní buňky (gamety – spermie a vajíčka), které vznikají v procesu meiotického dělení, vznikají tak 2 dceřiné buňky mající každá poloviční počet chromozomů než měla buňka mateřská (pohlavní buňky člověka mají 23 chromozomů) – mají pouze 1 sadu chromozomů (= haploidní). Následně pak může pojít ke splynutí dvou gamet (n) a vznikne zygota (2n), která má 46 chromozomů, ze zygoty vzniká zárodek, kde probíhá další buněčné dělení – mitotické (= vznikají další tělní buňky a organismus roste a stává se mnohobuněčným).