1.1. Eukaryoticka bunka a jednobunecne organismy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
většina buněk tvořících těla vyšších rostlin a živočichů jsou DIPLOIDNÍ (2n)
nižší rostliny a bakterie se častěji vyskytují jako haploidní (n), diploidní stav se u nich vyskytuje pouze krátce po splynutí pohl. buněk
pozn. chromozomy v jádrech tělních buněk jsou v párek = obsahují tzv. homologické chromozomy= párové chromozomy, z nichž 1 chromozom pochází se samčího organismu a 1 ze samičího organismu, nejsou tedy zcela identické = lidské buňky mají 23 párů homologických chromozomů (tzn. 46 chromozomů)
Meióza zahrnuje 2 dělení: Meióza I. = redukční dělení a Meióza II. = ekvační dělení (= mitóza haploidních buněk)
Výsledkem meiózy je vznik 4 dceřiných buněk, které mají poloviční počet chromozomů, než měla buňka mateřská, tzn. jsou haploidní, mají 23 chromozomů
Meióza I.
Profáze I. = rozpouští se jaderná blána a jadérko, chromozomy se stávají viditelnými. Homologické chromozomy se přikládají svými centromerami k sobě a vytvářejí tzv. chromatidové tetrády, při tom dochází ke crossing- overu (= proces genetické rekombinace, kdy se překříží 2 nesesterské chromatidy = způsobuje genetickou variabilitu organismů)
Metafáze I. = chromatidové tetrády se svými centromerami uspořádají do centrální roviny buňky a připojí se na vlákna dělícího vřeténka.
Anafáze I. = homologické chromozomy se od sebe oddělí a jsou přitahovány zkracujícími se mikrotubuly dělícího vřeténka k opačným pólům buňky. Obě chromatidy každého chromozomu pevně zůstávají spojeny v místě centromery.
Telofáze I. = vznikají 2 jádra, která mají poloviční počet chromozomů, tzn. haploidní buňky (n)
Meióza II. – navazuje na meiózu I. a probíhá stejné jako mitóza, ovšem s tím rozdílem, že je to mitóza 2 haploidních buněk, z nichž v konečné fázi vznikají celkem 4 dceřiné haploidní buňky (n) – viz. mitóza tělních buněk – princip je stejný
pozn. Haploidní buňky (= pohlavní buňky, gamety) vznikají z diploidní buňky v procesu meiózy / Diploidní buňky vznikají splynutím samčí a samičí pohlavní buňky při oplodnění dochází k jejich splynutí a vzniká zygota (2n), z níž vzniká zárodek, takto vzniklá diploidní buňka se dále dělí v procesu mitózy a vzniká mnohobuněčný organismus.
Buněčná teorie= každá buňka pochází z buňky již dříve existující, tzn. všechny buňky tvořící těla rostlin, živočichů a hub vznikly dělením původně jediné buňky.
Buněčný cyklus
= Eukaryotické buňky se rozmnožují mitoticky, ale k tomu aby se mateřská buňka mohla dělit, musí z okolí přijmout dostatečné množství látek a energie (ve formě ATP, vznikající katabolickými procesy – dýchání, fermentace…), aby mohla nasyntetizovat dostatečné množství bílkovin, nukleových kyselin a jiných látek a vytvořit dvojnásobný počet buněčných organel – existence dceřiných buněk začíná uvnitř mateřské buňky a její dělení je pouze dokončením započatého reprodukčního procesu.