1.3. Mnohobunecnost
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
3. Mnohobuněčnost
Kolonie
Vznik mnohobuněčnosti
Růst rostlin a živočichů
Pohlavní a nepohlavní rozmnožování rostlin a živočichů
Rodozměna
Diferenciace
Pletiva a tkáně
KOLONIE = přechodná forma mezi jednobuněčností a mnohobuněčností, je to soubor buněk držících pohromadě slizovými obaly a patřících k jedné nebo k několika generacím. Po rozpadu kolonie je každý jedince schopen alespoň po určitou dobu samostatné existence. (př. pláštěnka ze třídy zelenivek)
CENOBIA = složitější buněčné soubory (vyšší uspořádanost v porovnaní s koloniemi), vždy pravidelně uspořádané – všechny buňky patří k jedné generaci (př. váleč – jeho cenobita mají nejdokonalejší uspořádání) – při rozpadu cenobia, buňky nejsou schopny přežít.
Vznik mnohobuněčnosti:
Při úvahách o evoluci mnohobuněčných se vychází z 2 hlavních skutečností:
Těla mnohobuněčných živočichů jsou tvořena stejnými chemickými prvky.
Při pohlavním rozmnožování je na počátku ontologického vývoje každého mnohobuněčného živočicha vždy jediná buňka – tzn. oplozená vaječná buňka = diploidní zygota
O vzniku mnohobuněčných organismů polemizuje hned několik teorií:
Invaginační teorie (Haeckel) = předpředkem mnohobuněčných byla kulovitá kolonie typu váleče, která vznikne tak, že oplozené vajíčko se opakovaně rýhuje, až vznikne kulovitý mnohobuněčný útvar = MORULA, její vnitřní buňky vycestují k povrchu a vzniká jednovrstevná BLASTULA s prvotní tělní dutinou blastocelem. Invaginací (vchlípení stěny dovnitř) blastuly vzniká GASTRULA- dvouvrstevný organismus mající vnější obal = EKTODERM (krycí funkce), vnější obal = ENTODERM (trávicí funkce). Vzniká PRVOSTŘEVO = dutina vystlaná entodermem, které je propojeno PRVOÚSTY, které zprostředkovávají propojení s okolím. Obdobně probíhá i embryonální vývoj výše organizovaných mnohobuněčných.
U vývojově níže organizovaných mnohobuněčných, kteří zůstali v evolučním stupni dvouvrstevných živočichů, jsou další teorie:
Imaginační teorie (Mečnikov) = vychází z představ o hypotetické kulovité kolonii bičíkovců, ale vznik entodermu si vysvětluje vcestování (imigrací) některých buněk schopných fagocytózy do nitra kolonie, zde se pomnoží a uspořádají se do plochy. Následně se utváří prvostřevo a prvoústa. PARANCHYMELA = prapředek mnohobuněčných živočichů.
Plakulární teorie (Butschli) = nejranější stadium mnohobuněčných byla PLAKULA = plochý, dvouvrstevný organismus pohybující se po mořském dně. Vrstva spodních buněk byla ve styku s větším počtem potravních částic než svrchní. Spodní vrstva se proto specializovala na potravní funkce a svrchní vrstva na ochranné funkce. Střední část těla se nadzvedávala a vytvářela dočasně trávicí dutinu. Nadzvednutím těla a jeho protažením vznikl dvoustranný útvar BILATEROGASTREA. Autor teorie se domníval, že bilaterální souměrnost evolučně předcházela radiální souměrnosti. S radiální souměrností se setkáváme u ŽAHAVCŮ a ŽABERNATEK.
Ciliární teorie = předchůdci mnohobuněčných byli mnohojaderní obrvení (ne bičíkovci). Těla prvních pravých mnohobuněčných byla syncytiální tzn. obsahovala více jader ve společné cytoplazmě. Každé jádro kontrolovalo cytoplazmu okolo sebe. Vytvoření buněčných membrán vedlo ke vzniku mnohobuněčného živočicha podobného nejjednodušším ploštěncům. Předpokládá stejně jako Plakulární teorie prvotní vznik bilaterální souměrnosti.