1.1. Eukaryoticka bunka a jednobunecne organismy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Buněčný cyklus = cyklus ohraničený dvěma děleními, lze ho rozdělit na interfázi (G1, S, G2) a mitotická fáze (buněčné dělení):
Předsyntetická fáze (= G1 fáze) – doba trvání této fáze přibližně 1/3 celého buň. cyklu. Může být velice rychlá (př. buňky embrya). Během této fáze může buňka přejít do klidové fáze G0 a setrvat v ní napořád (př. nervové buňky se nikdy znovu nedělí), nebo se z této fáze mohou zpět vrátit do buněčného cyklu.
Součást G1 fáze je kontrolní bod celého buněčného cyklu – kontrola správného rozdělení DNA, dělení mitochondrií a chloroplastů
popř. reparační procesy
syntéza RNA, proteinů, doplnění organel: ribozomy, mitochondrie, ER, chloroplasty
Syntetická fáze (S fáze) – trvá 1/3 doby buněčného cyklu
probíhá zde replikace jaderné DNA a dochází k duplikaci jaderných chromozomů, které zůstávají spojeny v místě centromery a od sebe se oddělí až v anafázi mitotické fáze
Postsynetetická fáze (G2 fáze) – trvá ¼ doby buněčného cyklu
buňka dále roste, přibývá v ní buněčných struktur a připravuje se na mitózu
některé buňky po replikaci DNA a dále se již nedělí, zůstávají trvale v G2 fázi (srdeční svalovina dospělého člověka)
Mitotická fáze (M fáze) – trvá 1/10 buněčného cyklu
vytváří se dělicí aparát, mizí jaderná membrána a jadérko a začíná mitóza
u většiny eukaryotických buněk po karyokineze dochází následně k cytokinezi, u některých buněk však k cytokinezi nedojde a vznikají vícejaderné buňky
Generační doba buňky = dána trváním buněčného cyklu (= doba interfáze + mitotická fáze)
geneticky podmíněna, u různých buněk různě dlouhá
tkáňové buňky u živočichů – generační doba několik hodin X buňky prvoků až 24 hodin
geneticky naprogramovaná doba se realizuje pouze v optimálních podmínkách
za zhoršených podmínek se generační doba prodlužuje
při nedostatku živin v prostředí se buněčný cyklus zastavuje
Řízení a regulace buněčného cyklu:
chemické látky (= mitogenetické faktory) – stimulátory (dělení podněcují) X inhibitory (dělení zastavují)
u rostlin: fytohormony
u člověka: látky typu polypeptidů, malé bílkoviny v krevním séru
narušení regulace buněčného cyklu = dochází k nekontrolovatelnému dělení, vznik nádorů
Programovaná buněčná smrt = APOPTÓZA
vyvolána aktivaci specifických genů
buňka se rozpadá na váčky obalené biomembránou a DNA je nevratně rozštěpena
tento způsob smrti není spojen s aktivací imunitního systému, nedochází k zánětu
NEKRÓZA= násilné poškození buněk
dochází k rozpadu buněk
obsahu buňky se vylije a vzniká zánět
Prvoci
heterotrofní (= zdroj C a N organické látky, využívají E uvolněnou oxidacemi organických látek, vyžadují vitaminy), eukaryotické, jednobuněčné organismy
obsahu 90% vody
kosmopolitně rozšířeni, optimální teplota 15-20 °C