ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 1. ROČNÍK
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
1 O věrozvěstech budeme hovořit v předmětu Literatura.
Č e s k ý j a z y k a k o m u n i k a c e 1 | 6
PRAČEŠTINA V 10. stol. n. l. měl již jazyk našich předků výrazné rysy skupiny západoslovanské. Do 12.
století hovoříme o tzv. pračeštině. Nemáme ji zachycenou v ucelených textech. Doložená je
několika hláskoslovnými či mluvnickými jevy, bohemismy, ve staroslověnských textech, a
bohemiky, což jsou česká slova v cizojazyčných (většinou latinských) textech.
Příklad: bohemismus je slovo modlitva (staroslověnsky molitva); bohemikum je
slovo ialouica (souč. jalovice).
Pro český jazyk od 13./14. do počátku 15. století se užívá termín staročeština. Pro násle-
dující období se vžily názvy humanistická čeština (16. – pol. 17. století), barokní čeština
(pol. 17. století – 18. století), obrozenecká čeština (do pol. 19. století) a novočeština (od
pol. 19. století). Dnes hovoříme o současné češtině.
Pozn.: Časová vymezení jsou pouze orientační.
Informativně se seznámíme s hláskovým vývojem češtiny a s vybranými jevy z tvarosloví.
HLÁSKOSLOVÍ
Významné změny v hláskosloví češtiny začaly od 12. století a dovršily se koncem 17.
století. Některé příklady změn:
a) vznik hlásky ř ze změkčeného ŕ – ŕěka ˃ řěka ˃ řeka; tváŕ ˃ tvář;
b) změna souhlásky g ˃ h – glava ˃ hlava; noga ˃ noha; gora ˃ hora;
c) změna a ˃ ě, á ˃ ie, u ˃ i, ú ˃ í – slepica ˃ slepicě ˃ slepice; pěšá ˃ pěšie ˃ pěší;